Máte rádi čedar?

front.post
front.public: 22. 03. 2018
time00-kopie

Sýr zvaný čedar, zná poměrně mnoho lidí. Jedná se o naprosto klasický tvrdý žlutý sýr, který má sem tam trochu bílou barvu. Kdo neví, odkud tento druh pochází, tak je to Velká Británie, konkrétně je z Cheddaru, což je vesnice v Somersetu, v jihozápadní části tohoto království - od jména vesnice nese tento sýr svůj název.  


 


Dlouhá léta se spekuluje, kdy přesně byl vynalezen nebo spíše vyroben, až se nakonec došlo k závěru, že to bude pravděpodobně ve dvanáctém století, a to ještě je údobí, kdy se mluví, že to klidně mohlo být i o něco dřív. Samozřejmě, když už se začal v Cheddaru vyrábět, tak šlechta neboli modrá krev nemohla zůstat pozadu.  


 



 


Král Karel první začal skupovat sýr z celé vesnice. Samozřejmě, dnes už se nedozvíme, jak tehdejší panovník o tomto smýšlel, nicméně aby chudý venkovský lid měl něco takového a sám král ne, tak to by těžko prošlo. Zmodernizování výroby sýru čedar přišlo až v devatenáctém století a může za to v dobrém slova smyslu mlékař Joseph Harding. On vlastně spolu se svojí ženou zavedli úplně nové postupy, které se děly v oblasti Severního Skotska. Do jakoby rodinného podniku zapojili i své dva syny, kteří dohlíželi právě na výrobu.  


 


Situace se trochu zkomplikovala druhou světovou válkou, hlavně pro ostatní výrobce jiných druhů sýrů. V té době byl zaveden přídělový systém, a to jak jinak i na čedar, který svou výrobou vlastně zlikvidoval všechny další sýraře v zemi. Abyste měli představu, tak před první světovou válkou zde bylo na tři a půl tisíce výrobců sýrů, po druhé světové už pouhých sto. V Americe dokonce tamější Ministerstvo zemědělství vyhlásilo čedar za nejpopulárnější odrůdu sýra. Nyní se budeme zabývat výrobou. Pravý slovenský bača by vám okamžitě řekl z první, jak se takový sýr dělá, nicméně my se to budeme snažit vysvětlit po našem.  


 


Tak za prvé od sebe musíte oddělit tvaroh a syrovátku. To se dělá obvykle pomocí syřidla. Tvaroh se nadále tzv. hněte nebo míchá, pokud možno ručně, spolu se solí. Pak se nakrájí na kostky, počká se, až vyteče přebytečná syrovátka a otočí se. Následně přichází doba zrání, která trvá více než patnáct měsíců. Obvykle zraje v jeskyních, ale ne jen tak obyčejných, jsou to speciální místa. Čedar musí být udržovaný na stejné teplotě. Dá se říct, že ho v podstatě prodávají na celém světě, až na pár výjimek. Použít se dá jak samotný, tak pochopitelně i jako příměs do jídla.


Foto © Depositphotos.com/Kesu01