5 extrémních sportů, které jsou v Česku zatím v plenkách

front.post
front.public: 08. 02. 2018
000-obnoveny-obnoveny

Extrémních sportů existuje celá řada. Některé z nich se přitom staly mezi širokou veřejností natolik populárními, že byly zařazeny i na olympijské hry. Po celém světě však existují i méně známe disciplíny, jež jsou nějakým způsobem extrémní, často přitom vycházejí z jiného, v našich podmínkách více tradičního sportu.


 


V následujících tipech představujeme 5 extrémních sportů, které se v jiných koutech světa těší značné oblibě, zatímco v Česku si svoji pevnou základnu teprve pomalu budují.


Wingsuit-flying


Vzrůstající popularitě se ve světě těší wingsuit flying, který je jednou z odnoží parašutismu. Hlavní doménou tohoto extrémního sportu je speciální okřídlená kombinéza, která po výskoku z letadla umožní člověku doslova létat. Wingsuit flying se v jádru dělí na dvě základní disciplíny. V první se měří rychlost, čas, či uletěná vzdálenost, druhá disciplína je pak umělecká, kdy se hodnotí předem vylosované akrobatické prvky, kreativita či technické provedení podobně jako např. u letecké akrobacie. Wingsuit fying, byť se může zdát na první pohled nebezpečný, je paradoxně jedním z nejbezpečnějších extrémních sportů. Člověk totiž předtím, než wingsuit vyzkouší, musí absolvovat tandemový seskok, kurz AFF, alespoň 200 seskoků s padákem a také speciální přeškolení na wingsuit. Až po nabrání potřebných zkušeností pak mohou sportovci dosahovat opravdu extrémních rychlostí. V tomto ohledu zatím drží světový rekord Američan Joe Ridler, který v roce 2016 dosáhl v obleku horizontální rychlosti necelých 375 km/h při pádové rychlosti jen 40 km/h (běžný parašutista padá vertikálně 200-300 km/h). V tuzemsku existuje poměrně úzká komunita tohoto sportu, která čítá okolo 30 lidí. Česko však zároveň bude letos hostit druhé oficiální mistrovství světa v tomto sportu. „Konat se bude na přelomu srpna a září na letišti v Prostějově, které je největší sportovní parašutistické letiště v ČR a zároveň jediné, které uspořádalo již jedno mistrovství světa. Na startu by přitom mezi 150 skokany z 18 států světa měli být také dva čeští zástupci,“ uvedl Martin Dlouhý ze společnosti JUMP-TANDEM, která akci organizuje.


 


Xpogo


Základem sportu zvaného Xpogo nebo též Extreme Pogo je odpružená skákací tyč. Tu si v roce 1920 ještě s ocelovou pružinou nechali patentovat němečtí vynálezci Hans Pohlig a Ernst Gottschall (název Pogo je zkratkou odvozenou z počátečních písmen jejich příjmení). Historie této disciplíny se začíná psát koncem 90. let v americkém Utahu, kde jistý Dave Armstrong vytvořil stránku Xpogo.com (existuje dodnes), jež sloužila ke sdílení videí se skákací tyčí. Od té doby šel vývoj tohoto náčiní raketově kupředu, díky používání lepších materiálu je tak možné s tyčí vykonávat i značně akrobatické triky. V současnosti je z Xpoga už celosvětový fenomén, na nějž je možné narazit i v tuzemsku. I na našem trhu totiž existuje několik firem, které speciální skákací tyče nabízejí. Po celém světě zároveň působí řada profesionálů, kteří se účastní i pravidelného mistrovství světa s názvem Pogopalooza. Soutěží se zde ve třech hlavních disciplínách. Zatímco dvě se zaměřují především na triky a hodnotí se u nich technické provedení, v disciplíně „high jump“ už se jednoduše soutěží o to, kdo s pomocí tyče překoná laťku v určité výšce.


 


Flyboarding


Jedním z nejmladších vodních sportů je flyboarding. Jak už jeho název napovídá, účastníci při něm doslova létají. Umožňují jim to speciální trysky připevněné k nohám, do nichž skrze hadici proudí voda z klasického vodního skútru. Flyboardisté tak díky této technologii mohou vykonávat různé akrobatické triky. Duchovním otcem flyboardu je Francouz Franky Zapata, který tento sport vymyslel v roce 2011. Pod jeho záštitou se také konají pravidelné světové šampionáty v této disciplíně, účastníci přitom předvádějí triky z řad rotací, spinů, různých stylů potápění či všemožných kombinací salt a rotací kolem své osy. Sedmičlenná porota pak hodnotí pestrost, technické provedení či výraz sportovce. Poslední akce tohoto druhu zatím proběhla loni ve Francii. Flyboard se však pomalu dostává i do tuzemského povědomí, je možné si ho vyzkoušet například v Praze. Podle expertů tento způsob létání nad vodou není příliš technicky náročný, základem podle nich je mít zpevněná stehna a mírně balancovat v kotnících. Výhodou zároveň je, že člověk nemusí mít zkušenosti z jiných sportů.


 


Street luge


Jízda na saních ledovým korytem se již dlouhou dobu řadí mezi tradiční sporty, které lze vidět i na olympiádě. Letní varianta tohoto odvětví se nazývá street luge (v překladu pouliční saně) a u jejího zrodu stáli v 70. letech minulého století kalifornští skateboardisté, kteří se vyžívali v jízdě z kopce. Protože však chtěli dosahovat co nejvyšší rychlosti, rozhodli se převýšení překonat vleže. Závodníci ve street luge používají speciální desku, která svou konstrukcí kombinuje sáňky a skateboard. Dosahují přitom závratných rychlostí až okolo 160 km/h. Světový rekord v tomto ohledu drží Američan Mike McIntyre, jenž na street luge boardu dosáhl rychlosti 164,1 km/h. Že je tento sport opravdu extrémní, ukazuje i skutečnost, že na rozdíl od zimních sáněk vyjíždějí závodníci na trať společně. Sportovců v tomto odvětví je po celém světě okolo 1 200, jednou za rok přitom zavítají i do Česka, konkrétně na horu Kozákov v Českém ráji, kde dosahují rychlostí okolo 105 km/h.


 


Speed riding


Freeridové lyžování se dá samo o sobě považovat za extrémní sport, jenž se mezi českými lyžaři těší poměrně značné oblibě. Některým freeriderům však jízda v neprobádaném terénu neposkytovala dostatek adrenalinu, rozhodli se ji proto zkombinovat s parašutismem. Speed riding je tedy směsicí freeridového lyžování a parašutismu, samotný padák přitom slouží lyžařům především jako pomoc při překonávání velkých skoků a zároveň jim umožňuje nabrat rychlost, které by v hlubokém sněhu nikdy nedosáhli. Vzhledem k tomu, že speed riding je jedním z nejméně bezpečných sportů, doporučují odborníci nejprve důkladný trénink. Ten spočívá v prvé řadě v absolvování kurzu freeridového lyžování, více než vhod přijdou rovněž zkušenosti s ovládáním padáku, jež umožní člověku korigovat výšku, a tedy hladce přistát na sněhové pokrývce. V Česku zatím podobně komplexní kurzy, už kvůli přírodním podmínkám, neexistují, zájemci o důkladný trénink speed ridingu tak mohou zamířit například do Francie, kde se této problematice speciálně věnují některé společnosti.