Tropický ráj jménem Reunion

front.post
front.public: 02. 01. 2015
time01
Po otevření hranic v roce 1989 se otevřely i naše možnosti poznávat svět. Začínali jsme autobusovými zájezdy do nejbližších evropských zemí ve stylu filmu „ Účastníci zájezdu“, ale pak se naše obzory začaly postupně rozšiřovat, do našich fotoalb přibývaly země severské, asijské, sever Afriky, Amerika. Začali jsme si vybírat luxusnější hotely s lepšími službami nebo jiné, zajímavé způsoby ubytování, začali jsme preferovat leteckou dopravu, která nám ušetří více času na poznávání cíle našich cest.

Zkrátka jsme objevili svět a stále v nás roste neukojitelná touha poznávat víc, dál a kvalitněji. Dnes už se nám otevřely i země hodně exotické, které se nevyznačují přeplněnými plážemi a promenádou mezi stánky se suvenýry. Chceme být tam, kde před námi nebyl nikdo, nebo jen velmi málo lidí a hledáme zážitky, které jsou neopakovatelné

Ostrov Réunion, který najdeme v Indickém oceánu poblíž východního pobřeží Afriky je velmi zajímavým typem na dovolenou. Je součástí souostroví Maskarény , ke kterému patří například i Madagaskar nebo Mauritius. Popsal jej v roce 1512 mořeplavec Pedro de Mascarenhas, podle kterého dostalo souostroví jméno, ale protože ležel poblíž tehdy známých námořních cest, znali jej námořníci všech zemí již mnohem dříve. Je to francouzský department, který v minulosti patřil také Holanďanům a Angličanům, ale pobývali tu námořníci ze všech světadílů. To silně ovlivnilo kulturu ostrova a s těmito vlivy se zde setkáváme na každém kroku. Ostrov Réunion si můžeme vybrat za cíl naší dovolené ve všech ročních obdobích, teploty jsou zde poměrně vysoké a stabilní.

Přistáváme na letišti v hlavní městě Saint Denis, ležícím na severním pobřeží ostrova. Tady nás uvítá pestrá směsice barev, zvuků, jazyků i národností, typická kreolská, ale také koloniální architektura vedle velmi moderních budov a hotelů, ale také neskutečný Babylon náboženství. Jak jsem již uvedli, na místní kulturu působily vlivy evropské, arabské, africké, čínské, indické a mnoho dalších, takže ve všech větších městech najdeme nejen křesťanské kostely, ale i mešity, minarety a modlitebny mnoha jiných náboženství. Je s podivem, že se vedle sebe snášejí bez problémů Ježíš i Budha a nepřekážejí si ani s Mohamedem, jak se to, k velké ostudě lidstva, děje v jiných státech světa, které se pyšní vzdělaností a vyspělostí kultury. Tato tolerance panuje i v jiných oblastech života na ostrově.

Když se dost nabažíme městského ruchu a projdeme i nově vybudované, moderní čtvrti města, obchůdky a vyzkoušíme místní pohostinnost a kuchyni, zatoužíme poznat také konečně přírodní krásy. Vždyť ty byly hlavním cílem naší cesty za exotikou. Vulkanický původ ostrova je zřejmý na každém kroku. Nezaměnitelné černé pláže lemující čisté, modré moře, lávová pole a v neposlední řadě i velká turistická atrakce, za kterou sem míří mnozí zvědavci – stále činná sopka Piton de la Fournaise, která je druhou nejvyšší horou na ostrově. Ne vždy se podaří vidět ji v akci, ale ti, kteří byli svědky jejích erupcí na to nikdy nezapomenou.

Pokud se vydáme do nitra ostrova pěšky, čeká nás náročná cesta, plná dobrodružných zážitků. Určitě budeme procházet dusným, vlhkým, deštným pralesem, kde vzduch omamně voní, hýří pestrými barvami orchidejí a chvěje se křikem cizokrajného ptactva. Malebně působící, nádherné vodopády v nás vyvolají romantické představy a když vystoupáme až na vrchol nejvyšší hory ostrova Piton des Nieges, otevře se před námi nezapomenutelný výhled. Najednou jsme se ocitli na samé hranici reality.

Po návratu do hotelu si uvědomíme, že konec dovolené se blíží, ale ještě nám zbývá navštívit galerii moderního umění v hlavním městě a přírodní amfiteátr Cirgue de Cilaos nebo si vypůjčit auto a podívat se do dalších měst ostrova, která lemují zejména jeho západní pobřeží. Jen abychom to všechno stihli! Ale možná, že když hodíme do moře kamínek, zapracuje osud a umožní nám tento překrásný ostrov snů navštívit ještě jednou.