Jakube, je ti teprve 21 let. V kolika letech jsi začal jezdit na motorce? A od kolika závodíš?
Na motorce jezdím v podstatě od mala. K silničním motorkám jsem se dostal později, začínal jsem motocrossem. Za domem, kde jsem vyrůstal, jsem měl vybudovanou dráhu. Nešlo o nic velkého. Dnes mám štěstí, že jsem se propracoval až do Moto3 a můžu jezdit za Calvo Team, za který jezdil i loňský mistr světa v kategorii Moto3 MaverickViñales.
Dostat se do takového týmu, jako je Calvo Team, považuji za velký osobní úspěch a doufám, že se nám letos podaří dosáhnout na co nejlepší umístění.
Čím jsi chtěl být jako malý? Byly motorky vždycky tvým vysněným povoláním?
Popravdě, ani ne. K motorkám jsme nijak zvlášť blízko neměli. Tátův kamarád se synem závodili. My jsme to zkusili s nimi. Jak to dopadlo, vidíte sami. J
Zatím se držíš na pěkném desátém místě. Jaké jsou tvé cíle pro letošní sezonu? A jak jsi zatím spokojený s časy?
Řeknu to výstižně, měli bychom být někde jinde. Jasně, být desátý na světě je super. Pro letošek jsou ale vyšší cíle.
Jaká je nálada v týmu? Můžeš fanouškům přiblížit, jak to funguje, jak tým pracuje?
Celý tým Calvo je postavený na velkých zkušenost a úspěších. Manažer týmu je Pablo Nieto. Nemusím ani říkat, co jméno Nieto ve světě motocyklů znamená. Calvo Team je na tom podobně. Je to uskupení odborníků, kteří odvádí svou práci na 100 %. Já si cením toho, že i když se něco nepodaří, s dobrou náladou jdeme dál a máme o to větší motivaci vše napravit.
Na kterých z tvých závodů jsi nejvíce pyšný?
Letos mi dobře vyšly závody v Kataru, Texasu i Jerezu. Z historie pak nikdy nezapomenu na Brno 2009, kde jsem ve strhujícím závodě zvítězil a zajistil si prvenství v sérii RedBull Rookies Cup.
Jaká je rivalita mezi soupeři? Během sezóny se stane, že se během závodu dostanete do kolize, vyříkáváte si to po závodě?
Jako v dalších sportech i zde panuje rivalita mezi soupeři, všichni chtějí vyhrát. Na druhé straně mi pomáhá Calvo Team a jeho skvělé zázemí, díky němuž jsem víc v pohodě. Tohle si myslím, že platí oboustranně. Před závody a během nich se snažím soustředit pouze na sebe, nestresovat se a nestresovat je.
Pomáhají mi také zkušenosti, které jsem za ta léta nasbíral, a fanoušci, bez nichž si závody nedovedu představit. S většinou kluků vycházím velmi dobře a možná byste ani nepoznali, že jsme soupeři.
Koho považuješ za svého největšího soupeře?
Hodně kluků na startovním poli je velmi talentovaných a také tvrdě pracují na tom, aby se zlepšovali. Já se snažím soustředit především na sebe. Jak na okruhu, tak mimo něj. Chodím běhat, jezdím na kole, mám rád lyžování a také se soustředím na to, co jím, to je dneska snad to nejdůležitější. Pokud ale můžu zmínit jednoho mého největšího soupeře, je to určitě čas.
Jakou radu bys dal mladým klukům, kteří by se chtěli stát také závodníky a jezdit světový šampionát?
Trénovat, vést zdravý životní styl a bojovat o každé umístění. Důležitý je určitě talent a štěstí, které člověk potřebuje, aby se prosadil. V České republice motorky nemají takovou tradici jako třeba ve Španělsku nebo v Itálii. Já to sám sleduji, protože jezdím za španělský tým, a je to velký rozdíl. Přesto to není nemožné a klukům vzkazuji, ať se nebojí a jdou do toho co nejvíce po hlavě.
Co říkáš na okruh v Brně?
Okruh v Brně je super v tom, že se můžu setkat s množstvím českých fanoušků a užít si atmosféru, která jej doprovází. Vždy pozvu rodinu, přítelkyni i přátele a je to trochu jiné než další závody, kam se mnou nikdo necestuje, protože se potřebuji soustředit, pracovat a neměl bych na nikoho čas.
Okruh v Brně patří mezi ty delší. Asi žádný okruh v kalendáři nemá tolik kopců. To je trošku nevýhoda pro fanoušky, protože z jednoho místa vidí jen velmi malou část. Je to trať hodně náročná na motor. Okruh jako takový není úplně z mých nejoblíbenějších, ale díky atmosféře si jej vždy užiju.
Jaké nejvyšší rychlosti jsi na motorce dosáhl?
Bude to něco kolem 240 km/h. Na stopětadvácu na Moto3 slušné, ne?
Utrpěl jsi během své kariéry nějaké vážné zranění?
No, tomu se bohužel úplně vyhnout nejde. Párkrát jsem měl otřes mozku a jednou jsem si při závodě v Kartageně zlomil klíční kost. Ve Valencii jsem spadl a nakřápnul jsem si pánev a také prodělal silný otřes mozku. Zranění vás nesmí zastavit, ani limitovat. Když děláte takový sport, musíte s tím počítat a nemít z pádu strach.
Máš kromě trénování a závodů také čas sám na sebe? Jak nejradši trávíš volný čas?
Rád trávím čas s přítelkyní a rodinou. V létě jezdím do Chorvatska na dovolenou, kde si odpočinu. Také mám rád chorvatskou kuchyni, i během roku si často připravuji saláty a lehká jídla a jím hodně ryby včetně tuňáka. Ze sportů mě nejvíc ve volném čase, ale i v rámci tréninku baví běhání, kolo, lyžování nebo JetSurf (motorové prkno).
