Ocitáme se ve středověké Transylvánii, domovu Vlada III. zvaného Napichovače. Prince, manžela a otce. Jenomže Transylvánie je pod neustálým tlakem Turků a mír nebude trvat věčně.
Osmanská říše slaví velké úspěchy v dobývání čím dál širšího území. Vlad s nimi má vlastní zkušenosti – jako malý byl cvičený v jejich řadách a bojoval za ně v mnoha bitvách. Když se vrátil do Transylvánie, aby mohl vládnout, zdálo se, že zajistil mír. Avšak po deseti letech přichází turečtí poslové s požadavkem na vydání tisíce transylvánských chlapců. Tento požadavek zahrnuje i Vladova syna a s tím se vládce nemůže smířit. Aby uchránil svou rodinu a zemi, vydává se do skal, kde se nachází dávné zlo. Chce ho požádat o pomoc, ovšem jeho oběť bude větší, než by čekal.
http://youtu.be/_2aWqecTTuE
Příběhů o hraběti Drákulovi bylo zpracováno už mnoho. Podkladem pro všechny byla kniha z konce 19. století spisovatele Brama Stokera. Od divadelních her přes filmy s Christopherem Leem nebo Garym Oldmanem jsme se dostali až k současnému představiteli – Lukeovi Evansovi. Ten je známý například z Hobita jakožto Bard.
Výkon Evanse je velmi přesvědčivý. Do role byl obsazen vhodně, dokázal spojit všechny Drákulovy aspekty do jednoho – bojovník, otec, manžel, vládce. Jeho charisma si získává publikum od začátku do konce. Stejně jako rostly intriky Turků, rostly i sympatie k Drákulovi.
Prohnaného osmanského sultána Mehmeda ztvárnil Dominic Cooper, kterého si diváci mohou pamatovat jako zpívajícího snoubence Skye z muzikálu Mamma Mia. Ten pro svou roli v Drákulovi použil nacvičený přízvuk, který místy mohl spíše rušit a snižovat jeho autoritativní vystupování. Vladovu manželku Mirenu zosobnila Sarah Gadon, která jí poskytla dostatečně mateřské a láskyplné vzezření a vystupování.
U velkolepého příběhu, ve kterém se má objevit nadpřirozeno a bitvy, se očekávají i jisté speciální efekty. Ty byly ve filmu použity na správných místech, prostředí působilo reálně, jen tu a tam se objevila scéna, kdy by mohli tvůrci trochu té fantastičnosti ubrat. Nicméně velmi originálním prvkem bylo užití hejna netopýrů, kteří Drákulovi poskytovali ochranu i pomoc v bitvě proti Turkům. I kostýmy byly zvoleny vhodně ke středověkému zasazení děje. Žádné zbytečné naparáděné róby, jen jednoduchost, ve které o to víc vynikly výkony herců.
Nedílnou součástí filmů je i hudební doprovod. O ten se postaral Ramin Djawadi, který pracoval na filmech Iron Man nebo Souboj titánů. S velkofilmy tedy měl své zkušenosti a to se pozitivně odrazilo i v Drákulovi.
Příběh o Drákulovi získal nový náhled na jeho osobnost – jakožto na otce a manžela, který je pro záchranu svých bližních ochoten udělat cokoli. Pojednává o neuhasínající naději a nesmrtelné lásce nejen k ženě a rodině, ale i celé zemi; o hrdinství a obětování. Velkou součástí je i boj mezi dávnými přáteli, kteří spolu kdysi bojovali bok po boku. Gary Shore se za svůj první film rozhodně nemusí stydět.
