Vietnamská lidově demokratická republika – Severní Vietnam se rozhodl, když se neuskutečnily plánované volby, které by zemi opět sjednotily, udělat to za pomocí síly.V této snaze spoléhali její představitelé na podporu Sovětského svazu a Číny, díky kterým vybudovali silnou armádu. Její instruktoři školili partyzány jihovietnamského Vietkongu, který armádu podporoval diverzními akcemi.
USA Severní Vietnam před tímto postupem varovaly a posléze přistoupily k přímé podpoře Jižního Vietnamu pomocí leteckých útoků. K této podpoře dal souhlas americký Kongres.
Boje se postupně stupňovaly se střídavými výsledky a do země se začalo hrnout stále více amerických vojáků. Na to reagovali komunisté, kteří pochopili, že pokud se nechopí iniciativy, nemají šanci uspět.
Američané po počátečních úspěších podcenili sílu nepřítele. Největší problémy jim dělala partyzánská válka, vůči které nebylo možno použít tradiční vojenské techniky. Zároveň je omezovala nařízení vojenských expertů, kteří se obávali vstupu Číny do války a proto se nesměly provádět válečné operace v blízkosti čínských hranic.
Nejkrutější vojenské operace i partyzánská válka probíhaly na území Jižního Vietnamu. Partyzáni Vietkongu se v oblasti perfektně vyznali a pro Američany byli nepolapitelní. Na dobytých územích působili záškodníci a každý metr území stál lidské životy.
Válka se protahovala a v USA vyvolávala odpor. Pacifistická hnutí proti ní ostře vystupovala a v jejich prospěch hrály i zprávy o zabitých amerických vojácích a zvěrstvech, která se na válečném území děla. Ve Vietnamu bylo v roce 1967 již téměř půl milionu amerických vojáků a konec války byl stále v nedohlednu. K protestům proti Vietnamské válce se přidával postupně i svět. Značná část americké veřejnosti začala považovat vstup do války za chybu a žádala její rychlé ukončení.
Tyto hlasy napomáhaly východní propagandě a podporovaly vytváření obrazu imperialistické Ameriky. Podpořily jaké její kritická vystoupení vůči NATO.
Urychlení konce Vietnamské války se dá přičíst k dobru médiím, která odhalovala utajené skutečnosti a pozadí operací i jednání. Její zpolitizování vyvolávalo stále větší odpor americké veřejnosti.
Díky tomuto spojenému nátlaku musela nakonec vláda USA své vojáky z Vietnamu stáhnout. Vítězem války se stal Severní Vietnam, který svého vítězství využil ke sjednocení země v socialistický stát.
Stopy tohoto konfliktu, který trval od roku 1964 do roku 1975 v nás však zůstaly dodnes nejen díky množství lidských obětí, ale i mimořádné krutosti obou válčících stran a v neposlední řadě kvůli masivnímu ničení životního prostředí rozsáhlou mírou použití chemických prostředků. Dodnes trpí obyvatelé Vietnamu, jejich potomci a američtí váleční veteráni řadou nespecifických zdravotních problémů, která lze přičíst použití těchto látek.
