Šlo totiž o podvody, kde se to pohybovalo ve stamilionech. Janu Rosákovi tehdy dokonce i vyhrožovali likvidací, a to jak jeho osoby, tak i jeho rodiny. Bingo se pak zrušilo a bylo v podstatě hotovo, avšak to neznamená, že by si to člověk nemohl zahrát doma vlastní formou. Princip hry je velmi jednoduchý, stačí papír a tužka.
Jako první se musí udělat tabulka a do ní napsat čísla, například od jedné do sta. Dále je zapotřebí tzv. osudí nebo losovací zařízení, jak kdo tomu chce říkat. Napíšou se čísla, a to třeba na tvrdé karty či na míčky, pokud možno kulaté a pak se míchá. Záleží na tom, jaké losovací zařízení člověk má. Obvykle je to na tzv. ruční pohon. Může se točit klikou, případně se pohazovat, nebo míchat uvnitř rukou. Losující vynese číslo. Kdo ho má napsané, tak si zaškrtne na své kartě a jede se dál. Komu se podaří vyškrtat všechna čísla, zakřičí Bingo!, a vyhrává.
Tady by se mohlo zdát, že to skončí, ale existuje více variant této nenáročné zábavy. Bingo je velmi přizpůsobivá zábava, takže se to dá hrát i s menšími dětmi, které ještě neumí číst a ani počítat. V tom případě se místo čísel vyrobí obrázky. Další varianta je slovesná nebo slovní. Čísla se vymění za slovesa, příslovce, prostě za nějaký druh slov. Bingo se dá hrát i závodně. Nezáleží na věku, ani na pohlaví, prostě může se přihlásit kdokoliv. Bingo se v podstatě dá hrát na jakékoliv bázi, nemusí to být jen to, co zde bylo zmíněné - čísla, obrázky, slova.
Pokud by to hrál například pár, tak tady je možnost to směrovat na intimní systém, s nadsázkou řečeno. Kdo by si netroufal vlastními silami vytvořit si tuto hru, tak není problém ji koupit. Ovšem verze se cenově liší. Například ta nejjednodušší, což je pro děti, stojí zhruba sto dvacet korun až po šest set. Pro dospělé je to okolo tří set až po osm set. Ovšem prodávají se i hodně speciální varianty. Například tzv. Auto Bingo. V tomhle případě se netahají čísla, ale hledají se objekty v krajině, kterou projíždí autíčko. Kdo najde pět, tak zvolá všem známý výkřik a zvítězil.
