Bolívie ztratila obrovskou část svého území, které se dá přirovnat například velikosti Řecka, v Pacifické válce (1879-1883) s Peru proti Chile. Jednalo se o oblast Bolívie, kde Chilané samozvaně začali dolovat nitráty na území Bolívie. Když si Bolívie uvědomila, o jaké zisky přichází, apelovala na chilské důlní společnosti, aby území opustily. Stal se však pravý opak. Chile poslalo na tohle území své vojáky, aby území vydobyli a anexovali ke státu Chile. I přes to, že se bolivijské vojenské síly spojily s peruánskými, válku a s ním i zmíněné území prohráli. Tuto porážku odnesla velmi těžce nejenom Bolívie, ale i Peru. Oficiálně se tyto změny deklarovaly až Dohodou o Míru z roku 1904.
Vztahy těchto 2 zemí jsou od té doby dost problematické a je velmi rychle vidět, že se zde pořád odehrává něco, co nebylo vyřešené. Ačkoliv Chile umožňuje Bolívii využívat své přístavy pro transport svého zboží a materiálu, a to i bez placení daně, Evo Morlesovi to nestačí a Mezinárodnímu soudnímu dvoru v Haagu poskytl sto let staré historické dokumenty, ve kterých se Santiago zavazuje vyřešit téma vlastnictví moře pro Bolívii.
Chile říká, že toto území právoplatně vybojovalo. Bolivíjci říkají, že je Chile okradlo. Chile říká, že je vše již uzavřeno dohodami. Bolivíjci se brání, že podpisy dohod nejsou právoplatné, jelikož se tak stalo z donucení. Chile poskytuje Bolívii své přístavy bez placení daní. Bolívii to nestačí.
Spekulativní otázkou a těžkým oříškem pro Haagský soud bude vyřešit, zda je téma vlastnictví moře v dohodě z roku 1904 definováno v plném znění. Jak totiž argumentují Chilští právnici, Chile, stejně tak jako Bolívie, jsou signatáři Paktu z Bogoty z roku 1948, který říká, že se z kompetence mezinárodních soudů vylučují otázky, které byly už jednou vyřešeny ve vzájemných dohodách. Bolivíjci tak mohou jen tajně doufat, aby vyjednávání neprobíhala na základě dohody z roku 1904.
Co by mohlo nahrát do karet Bolivijcům je případ Peru a Chile. V roce 2014 došlo po šesti letech k vyhlášení verdiktu v případu rozdělení mořského území mezi těmito dvěma státy plynoucího také z Dohody o Míru podepsaného v roce 1904 ukončující Pacifickou válku. Verdikt skončil záporně pro Chile a vítězně pro Peru a tím vzbudil obrovské naděje pro Bolívii.
K územní otázce Bolívie se vyjádřila i držitelka Nobelovy ceny Míru, Rigoberta Menchú, která vyzdvihla misi mezinárodních organizací a soudů, jejichž kompetence a verdikty by se neměly zpochybňovat. Také uvedla, že Bolívie, stejně jako každá země světa, by měla mít nárok na moře.
Každá země by se měla otázku svých problémů snažit vyřešit sama a až při jejím selhání by měla nastoupit třetí strana. Zdá se, že v případě Bolívie a Chile k této situaci došlo a je snad už jen potřeba doufat, že obě země přijmou ustanovení vyhlášené Mezinárodním soudním dvorem v Haagu.
Na druhou stranu, pokud se podíváme na to, jak tato situace vůbec vznikla, tak Chilané v podstatě začali uzurpovat území Bolivíe, stejně tak Spojené státy americké, které v té době byly zatím jen kolonie, které se však začaly rozšiřovat i na území Mexika. Chilané si začali obývané území nárokovat, stejně tak se stalo v případě Spojených států amerických. Chile si toto území vybojovalo ve válce, stejně tak jako Spojené státy americké. Bolívie dnes kvůli tomu dotlačilo Chile k Mezinárodnímu soudu. Jak by asi vypadalo Mexiko, kdyby se o to taky snažilo?
Je tedy na Bolívii, aby si uvědomila, zda se chce dále vrtat ve starých ránách, nebo se smířit s touto situací a vyvíjet se dál bez ohledu na to, co bylo. Již mnohokrát se v Latinskoamerické politice ukázalo, že když jsou v zemi vážné problémy, ať už ekonomické nebo sociální, vlády se snaží odvrátit pozornost občanů od těchto problémů právě tím, že upozorní na něco jiného. Mohlo tak být v případě války o Falklandské ostrovy, mohlo tak být v případě války Bolívie o území Boreálního Chaca a může to být i v tomto případě. Hodilo by se to jak Bolívii, tak i Chile, kde se Michelle Bachelette potýká s vážnými problémy svého mandátu.
Zaruhi Zohrabian
Foto © depositphotos.com/luq1
