I když se zdá, že rýže je jen několik málo druhů, je to velký omyl. Existuje přes tisíc dvě stě známých druhů rýže a to už je pořádná porce. O objevení této masově spotřebovávané plodiny kolují různé pověsti. Ta nejhezčí a nejzajímavější pochází zřejmě z Bali. Povídá se v ní o tom, že bůh Višnu donutil Zemi, aby porodila rýži. Následně další bůh - Indra, naučil lidi, jak ji pěstovat. Vznikl z toho rituál, při kterém je rýže chápána jako dar od bohů.
Jiný příběh pochází z Číny. Tam lidé věří, že jim ji darovala zvířata v době velkého hladu. Podle pověsti jednoho dne přišel pes a na ocasu táhl pět podlouhlých žlutých semen. Lidé je zasadili a vyrostla jim rýže, která je v Číně tou nejvzácnější potravinou. I když tedy není a nikdy nebude známo přesné místo jejího původu, je to vlastně jedno. Rýže je prostě domovem v Asii a živí tak nejlidnatější část zeměkoule.
Rýže není ovšem jen potravina, i když velmi důležitá, ale využívá se i jako průmyslová surovina. Vyrábí se z ní například rýžový papír či cigaretové papírky a také rýžové víno zvané saké, což je jeden z největších asijských vývozních artiklů a kromě čaje nejvyhledávanější nápoj asijských zemí. V Japonsku ho vyrábějí zhruba od třetího století našeho letopočtu.
Rýže se nejčastěji vaří nebo dusí. Vařená rýže je u nás dobře známá, ale ani dušení není složité. Rýže se propláchne a dá na rozpálený olej, mírně se osmahne a zalije vodou. Osolí se, vloží se tam půlka cibule, do níž je napíchaných několik hřebíčků, přikryje se a vloží se to do trouby, kde se to udusí doměkka. Na kilo rýže se přidává litr a půl vody, kterou rýže vsákne beze zbytku a hodně tak nabude na objemu.
Rýže jako taková má až osmdesát pět procent sacharidů, ale též obsahuje složky důležité k trávení. Jak jsme již řekli, vařením nabývá rýže na objemu a z malé kupičky tak snadno vznikne oběd pro celou rodinu, což je další fakt, který této potravině přidává na zajímavosti.
Foto © Depositphotos.com/Nitrub
