Většina turistů míří na dovolenou do teplých jižných států, kde si užívá koupání v moři a kde je věčné jaro. Jen málokdo zamíří jinam proto, že jej tam vede ne touha po nečinném povalování na pláži, ale spíše touha po poznávání nepoznaného. No řekněte sami, kolik z nás už bylo v hlavním městě Estonska – Tallinu?
Město leží u Baltského moře a je jednak obchodním centrem a také významným přístavem, což je ideální sybmióza pro jeho rozkvět. Jeho poloha i katedrála nazvaná Toompea, která byla v roce 1219 postavená na nejvyšším místě, sloužila již po staletí námořníkům jako signál podobný majákům. Za pěkného počasí je vidět přes Finský záliv až do protějších Helsinek a obě města spojuje trajektová doprava, která podporuje rozvinutý turistický ruch. Finové jezdí do Tallinu po stovkách, protože je sem lákají hlavně nízké ceny zboží. Není to ale jediný důvod jejich cest. Dalším je středověká mystika města, které je staré více než 900 let. Centrum tvoří náměstí před radnicí a starobylou lékárnou. Tyto architektonické památky patří k nestarším ve městě. Domy kolem náměstí jsou postaveny v gotickém slohu a téměř před každým najdeme kavárenskou zahrádku.
Čilý ruch panuje ale nejen na náměstí. Od centra vzhůru ke katedrále směřují úzké uličky přeplněné malými krámky a plné hustých davů lidí. Najdeme tu spoustu, restaurací, nočních klubů a jiných podniků zábavního průmyslu. Historie města se píše od roku 1056, kdy o něm najdeme v psaných dokumentech první zmínku. Pochopitelně ne jako o městě, ale jako o opevněné obchodnické osadě, která dostala jméno Reval. Měla, díky mořskému pobřeží, výhodnou polohu a proto se brzy začala rozrůstal a mohutnět. V roce 1154 byla již dokonce zakreslena v arabských mapách.
Válečné konflikty a dobyvačné choutky různých zemí, které město za staletí poznalo měly jediný cíl. Ovládnutí z důvodu jeho velmi výhodné strategické polohy. Město bylo nestále pod něčí nadvládou a to trvalo prakticky až do 20. století. Od roku 1881 patřilo estonsko Rusku a to se je snažilo přetvořit k obrazu svému. Bylo zde zakázáno vše estonské a tvrdě se projevila také snaha o odstranění německých vlivů, které ve městě nacházíme. Z této doby pochází také katedrála Alexandra Něvského, která se měla stát symbolem ruské pravoslavné víry. Tallinem prošly i obě světové války a když je v roce 1944 opustila fašistická vojska, zůstala za nimi jen spoušť. Vrátili se sem Rusové, Estonsko začlenili do sovětských republik a teprve na konci 80. let, po rozpadu SSSR se země osamostatnila a městu se vrátila jeho bývalá sláva.
V dnešním Tallinu obsadila pečlivě restaurované historické budovy různá velvyslanectví a vládní složky. Kompletní rekonstrukcí prošel i nejstarší dochovaný estonský kostel, luteránský chrám Panny Marie a také ortodoxní pravoslavná bazilika sv. Mikuláše i kostel Niguliste, který najdeme v blízkosti centrálního tržiště, ve kterém je umístěno muzeum estonského umění až z 15. století.
Navštívíme-li strážní věž Kiek-in-de-Kök, uchvátí nás nejen krásný rozhled na město a moře, ale také fragmenty moderního tallinského umění, které jsou zde vystaveny. Uprostřed Kateřinského parku, která se rozkládá za městskými hradbami je pak další architektonický skvost města – barokní zámek, který car Petr Veliký nechal postavit jako své letní sídlo. V zámku dnes sídlí prezident Estonska. Vzhledem k poloze města jsou k jeho návštěvě nejvhodnější letní měsíce. V té doby si i zde můžeme užívat krásy Baltského moře, avšak přijedeme-li v zimě, pocítíme na vlastní kůži, co dokáže pravá ruská, nebo v tomto případě estonská zima.
