V Jižní Americe je tato restaurace považována za jednu z nejlepších, či lépe řečeno i za nejlepší. Od roku 2006 je dokonce zařazena na seznam nejlepších padesáti restaurací na světě. V květnu 2012 byla už na čtvrtém místě mezi všemi padesáti. D. O. M. provozuje domácí, tudíž brazilský šéfkuchař, Alex Atala. Ten se zabývá právě přípravou typických brazilských jídel, které připravuje výhradně z domácích surovin.
Nyní si povíme přímo nějaké ty informace o této restauraci. Sám Alex Atala prohlásil, že brazilská kuchyně je životaschopný sen. Na tomhle je jasně vidět, jak moc je hrdý na domácí pokrmy. V podstatě tahle slova pronesl v době, kdy ještě nebylo tolik informací o brazilských regionálních surovinách, jako je tomu nyní. Alex Atala vlastně vytvořil úplně nový styl stravování nejenom v Sao Paulu, ale vlastně i v celé Brazílii. Jestliže by někoho zajímalo, jak vypadá zdejší kuchyně, co se týká designu, tak od pohledu je jasné, že patří mezi ty luxusnější. Prostředí této restaurace není však typicky jihoamerické.
Dá se říct, že se tu mísí klasika s modernou a vypadá to tu spíše jako v kavárně, potažmo i čajovně, než v brazilské restauraci. Je tu méně stolků, jak se uvádí, je to uděláno proto, aby zákazníci měli dostatek soukromí. Většina zařízení je tu ze dřeva. Pochopitelně se sem nevejde příliš lidí, protože je zde svým způsobem omezená kapacita. Snahou restaurace D. O. M. je, nabídnout maximální pohodlí svým zákazníkům. Nyní si popíšeme, jak se vlastně Alex Atala dostal až tam, kde je nyní. Do konce roku 1999 byl v jiné restauraci – ta se jmenovala Namesa.
Dá se říct, že šéfkuchař Alex Atala vytvořil restaurační revoluci v Sao Paulu a v podstatě i v celé Jižní Americe. Je zajímavé, že restauraci D. O. M. ocenili nejen strávníci, ale i kritici, přičemž ti jsou obvykle velmi nekompromisní. Co se týká menu nebo tedy jídelního lístku, tak je to trochu komplikované. Jedná se o tzv. degustační menu, které je o čtyřech až osmi chodech. Pokud se podíváme na jídla, tak například tu máme Canjiquinhu. Jedná se o bílou kukuřici, ze které se vyrábějí cukrovinky. U nás je tohle celkem nepochopitelné, ale v každé zemi mají jiné chutě.
