Je zajímavé, že v souvislosti s kouřením doutníků se většině lidí vybaví konzervativní Anglie, kde ve starobylé, tmavým dřevem obložené hale klubu sedí v kožených křeslech vážní gentlemani, kteří čtou The Times, šedovlasý komorník ve fraku roznáší na stříbrném podnose whisky a nad tím vším se vznáší kouř z ušlechtilých doutníků nebo dýmkového tabáku.
Když bychom se mohli s některým z těchto mužů dát do řeči o doutníku, který právě kouří, jistě by nás poučil nejen o jeho původu, světoznámých značkách ale také důvodech, proč právě ten, který kouří on, je ten nejlepší. Dozvěděli bychom se například to, že doutníky se dělí na vlhké, neboli doutníky zvané Long Filler , které jsou vyráběny ručně a balí se z celých tabákových listů. Ukládají se také do speciálních skříněk se stabilní vlhkostí, aby nevysychaly. Jsou také dražší než doutníky tzv. suché. Ty se jednak vyrábějí strojově a vnitřní náplň netvoří celé tabákové listy. O těchto rozdílech se ale poučíme příště.
Každý doutník, ať již vlhký nebo suchý, drahý nebo levnější má svoji anatomii. Když si o nich znalci vyprávějí, snadno si porozumí, protože vědí, že když se mluví o hlavě doutníku, jedná se o část, kterou kuřák vkládá do úst. Už tady při prvním pohledu poznáme, jestli se jedná o doutník vlhký nebo suchý. Vlhký doutník je ochráněn proti vysychání tím, že má hlavu uzavřenou a před zapálením doutníku je nutno jej odříznout. Suché doutníky jdou zpravidla odříznuty již při výrobě. Přes hlavu doutníku je přilepena tzv. čepička. Lepí se rostlinným lepidlem, protože kvalitní doutník nesmí obsahovat nic, co není přírodního původu.
Hlava doutníku se ořezává zpravidla v tzv. ramenu, tedy v místě, kde se tvar doutníku začíná rovnat. Hlavní část doutníku se nazývá tělo. To bývá různě silné podle toho, o jakou značku doutníku se jedná. Tělo doutníku obepíná prstýnek. Je to proužek papíru, na kterém jsou uvedeny údaje, které nás zajímají, to znamená značka, země původu nebo jakým způsobem byl doutník vyroben. Pokud se jedná výhradně o ruční výrobu, bývá tam uvedeno Totalmente a mano, u dražších doutníků s tzv. dlouhou náplní neboli Long Fillery se uvádí De Luxe nebo Deluxe, pokud je doutník ručně dobalen uvádí se Hecho a mano nebo Handmade, strojní výroba se označuje Machine-made. Pokud jsem se již seznámili s nápisy na prstýnku a ořízli hlavu, dostáváme se k tzv. patě, což je ta část doutníku, která se zapaluje. Samo zapalování je obřad, který zasluhuje samostatné pojednání.
Každý znalec nám řekne, že chuť i toho nejkvalitnějšího doutníku můžeme zcela zničit, pokud s nim nezacházíme podle pravidel a ta se kromě uchování a pečlivého odříznutí týkají i správného zapálení. Jen pokud dodržíme všechna pravidla, která výrobci, znalci a ortodoxní kuřáci doutníků po dlouhém zkoumání stanovili, plně se rozvine tzv., aroma, což je vůně kvalitního hořícího tabáku. Jeho chuť si kuřák může plně vychutnávat na jazyku, takže se v podstatě jedná o dvojí požitek. Příslib těchto požitků nám dává tzv. bouquet, což je vůně nezapáleného doutníku. Pokud se jedná o skutečně kvalitní doutníky, postačí často již bouquet, který vychází z otevřené krabice s doutníky k tomu, aby se nám vybavil onen anglický klub a když usedneme do křesla a zavřeme oči, tak se ocitneme přímo ve Staré Anglii.
