Giorgio Armani má ale i druhou tvář, o které ví jen málokdo. Sám Armani o ní málo a nerad mluví, protože lidé, kteří k této činnosti přistupují opravdu „srdcem“ se při ní nemají zapotřebí zviditelňovat.
Jeho jméno je silně propojeno s dobročinností a charitativními akcemi. Působí v humanitární organizaci UNHCR, která jej v roce 2002 jmenovala „vyslancem dobré vůle“ na dobročinném koncertě, který uspořádal další slavný Ital, operní pěvec Pavarotti pro humanitární organizaci UNHCR a jehož výtěžek putoval k angolským uprchlíkům v Zambii.
Závazek, který je s titulem spojen, přijal Armani se všemi důsledky a povinnostmi. Pomáhá rozšiřovat povědomí o problémech uprchlíků po celém světě a získává peníze na pomoc pro ně. Například pro afghánské uprchlíky zajistil vysokou sumu při akci, v jejímž průběhu byly v prestižních časopisech a v médiích zveřejněny formou inzerátů informace o této problematice. Součástí kampaně byl také prodej triček se speciálními nápisy. Armani, díky svému vlivu, zapojil do kampaně i své VIP zákazníky a jeho firma věnovala afghánským uprchlíkům nemalou částku. Do kampaně se zapojila i zahraniční média.
Armani začal pro charitativní organizace pracovat podle vlastních slov proto, že se domnívá, že je povinností každého člověka podílet se na tom, aby se změnily nepříznivé podmínky, ve kterých musí někteří lidé žít, a přijmout odpovědnost za zlepšení celého světa. Často navštěvuje uprchlické tábory a podporuje vzdělávací a odborné projekty, aby lidé v
nepříznivých podmínkách dostali novou šanci něco v životě dokázat.
Armani svým přístupem k životu dokazuje, jak klamný může být jednostranný pohled na člověka. Nejen sláva, peníze, obdiv a bezstarostný život, ale i píle, pracovitost a také dobré srdce a zodpovědnost člověka, který ví, že dosáhl postavení, které mu dává možnost pomáhat možná o něco více, než mohou lidé bez známých jmen
