S prvními pokusy o elektrické kytary začali neznámí nadšenci již ve 20. letech minulého století, kdy se snažili zvuk snímat pomocí gramofonových přenosek nebo mikrofonů. O masovou produkci skutečných elektrických kytar se postarala firma Rickenbacker, která v roce 1931 uvedla na trh použitelnou elektrickou kytaru označenou jako Frying Pan. Dnešní podobu elektrické kytary získaly ve 40. a 50 letech. Mezi první modely považované za elektrické kytary bychom mohli uvést Telecaster a Stratocaster od Fendra a model Les Paul od Gibsonu.
Kytary Fender reprezentovaly americké rockové kapely, zatímco Gibson se stal symbolem pro jazz a jazzrock nebo tvrdší styly death metal a black metal. Na Stratocaster od Fenderu hraje například Janick Gers z Iron Maiden. Oblíbeným nástrojem kytaristů Anguse Younga z ACDC a Tonyho Iommi z Black Sabbath je zase Gibson SG.
Z čeho se skládá elektická kytara? Základem jsou 4 části – hlava, krk, struny a tělo. Na tom není nic zvláštního. Tělo kytary se vyrábí ze dřeva. U Fenderových kytar je použito lehčí dřevo typu olše, jasan a na kytary Les Paul od Gibsonu se používá masivnější dřevo. Tělo kytar je opatřeno snímači „neck“ a „bridge“, sedla, kobylka, ladící šroubky, vibrační páka s přepínačem snímačů. Na krku kytary se nachází hmatníky a pražce. Kytary od Fenderu mají buď single coil snímače nebo kombinace s humbuckerem, zatímco kytary Gibson používají humbuckery pro charakteristický zvuk a zabarvení.
Možná by stálo za to vysvětlit, jak fungují snímače. Jde o tzv. cívky s jádrem, které je tvořené obvykle šesti magnety. Při hraní na elektrickou kytaru vzniká v cívce elektrické napětí, jeho signál se přenáší k zesilovači. Zesilovače jsou dvojího typu – jednocívkový snímač single coil a dvoucívkový snímač humbucker, který se snaží eliminovat tzv. brum neboli nežádoucí zvuk. První typ snímače zajišťuje čisté výšky a přirozený zvuk. Druhý typ má na druhou stranu omezenější výšky, ale plný tón ve středech a basech.
Foto © depositphotos.com/semisatch
