Jak jste se stal hasičem?
Přišel jsem na centrálu, zeptal jsem se, jestli mají místo, a měli.
Takhle prostě to funguje?
V podstatě ano. Musíte mít maturitu, čistý trestní rejstřík a být fyzicky a psychicky způsobilý. Pak absolvujete přijímací pohovor u řídícího důstojníka směny, ke kterému by měl člověk jít, a ono to snad vyjde.
Šel jste k hasičům tedy rovnou po maturitě?
Ne. Nejdřív jsem dělal kuchaře, pak jsem cestoval, dělal pizzu, vozil pizzu, fungoval v reklamě a podobně.
To je docela komplikovaná cesta k povolání hasiče… Nebo to byl dětský sen?
Ne. Já jsem vyhrál jednu reklamní soutěž a tam mi došlo, že bych chtěl dělat něco jiného. Pak po roce jsem nastoupil k jednotce a už tu jsem 12 let.
Co vás na práci baví nejvíc?
Je to práce, která má smysl. Člověk hned vidí výsledky. I když je to časově velice náročné. Sloužíme jednou za 3 dny 24 hodin, pak máme dva dny volno. Dá se říct, že jsem kvůli tomu přišel o strašnou spoustu kamarádů. Oni na vás nepočkají. Mají totiž volný celý víkend. Tohle u nás bohužel nefunguje. Hasiči jsou taková uzavřená komunita, která drží hodně spolu. Jsme jedna rodina. V březnu se mi navíc narodil syn a přestavuji dům, takže toho volného času moc nemám.
Jak probíhá klasický den na stanici?
V 7:00 je začátek směny, přebíráme veškeré potřebné věci, poté posnídáme, máme školení a různá cvičení. Připravujeme se na nějakou činnost. Tahle práce je náročná v tom, že se vlastně neustále dějí nové věci, které se musíte učit, ale zároveň musíte probírat věci, které jsou potřeba při zásahu. Trénujeme s technikou, oživujeme jak teoretické, tak praktické věci. Během dne se ale může kdykoliv stát, že budete muset na výjezd a veškerou činnost přerušíte.
Když se rozbliká poplachové světlo, je to pro vás pořád adrenalin?
To už dávno ne. Zásah je ale to, proč tu jsme. Když je tady člověk krátce, tak je najednou strašně vyplašený. Ze zákona máte 2 minuty od doby, co se rozsvítí světlo na to, abyste stačili vyrazit. Operační vám zahlásí přesně kam a k jaké události vyrážíte. Když jedete na požár, tak se připravujete ještě během cesty. Musíte si vzít masku, po cestě si ještě upřesníme, co kdo bude dělat. Reálně se ale řeší všechno až na místě. Podle situace.
Když jedeme na technický zásah, tak se oblékneme, přibližně si řekneme, co by se mohlo dít, jaké si vezmeme nářadí a psychicky se připravíme na to, co budeme dělat. Jedná se například o zajištění místa po dopravní nehodě, otevírání bytů, ale i kočky na stromě! Taky se nám stalo, že jsme jeli vyndávat zuby z kanálu. My řešíme takřka všechno.
Ze začátku to pro mě byl adrenalin, super práce, ve které se pořád něco děje. Pak ale zjišťujete, že ten adrenalin člověku může překážet a být až nebezpečný. Musíte neustále přemýšlet, co dělat. Nesmíte do toho jít s tím, že je to dobrodružství. Je to práce o bezpečnosti.
Co vaše rodina? Jak vnímá hasičskou práci?
Moje manželka je z hasičské rodiny. Čistě náhodně. Takže ví, co se děje. Možná je to jednodušší, možná naopak složitější. Ví, co může nastat.
Teď se vám narodil syn. Změnilo se něco?
Určitě. V některých situacích mám větší strach, ale nesmí mě to ochromit.
Vánoce, co pro vás znamenají?
Rodinu. Teď už rodinu.
Kolikrát jste sloužil na Vánoce?
Na Vánoční svátky sloužím vždycky, jelikož je to třídenní záležitost. Štědrý den se po třech letech střídá, takže zatím 4 krát. Já vím několik let dopředu, kdy budu sloužit. Je to pevně daný systém. Víte vlastně dopředu, na které Vánoce budete sloužit. Navíc to za vás nikdo nemůže vzít, to je neměnný mechanismus. Všichni mají stejné podmínky, je to tak spravedlivé. Letos nesloužím, moc se těším na první Vánoce s prckem. Pracuji až 26. prosince.
Jak vypadá stanice o Vánocích?
Máme stromeček a celá stanice je vyzdobená. Navíc je tato stanice specifická, protože já jsem začal, tedy spíš z hecu, na Vánoce péct! Ze začátku to byla taková legrace, ale teď to dělám pravidelně. Je to zvláštní, protože já jsem byl celoživotní Grinch(zlý vánoční skřítek z pohádky) a neměl rád Vánoce, ale nějak to přišlo.
A jak to začalo?
Prostě mi jednou řekli, ozdobíš stromek. Kolega přinesl takovou 3 metrovou šílenou jedli a dal mi za úkol jí ozdobit. K tomu jsme napekli cukroví a osmažili řízky a udělali bramborový salát pro všechny. V posledních letech si sváteční večeři nosíme, ale tehdy to tak fungovalo. Na jiných stanicích to drží doteď a vaří se. My už to neděláme z jednoho prostého důvodu. Já totiž pro ostatní vždycky vařím a tohle je jediný den v roce, kdy chci mít od vaření pokoj! Ale tady všichni vaří dobře, je to takové specifikum. Pořád ale ještě pečeme cukroví.
Jaké cukroví tedy klukům ze stanice pečete?
Pracny, rohlíčky, linecké a pak jsme dělali i pusinky! Provoníme tím vždycky celou stanici. Mezitím máme výjezdy, takže musím vypnout troubu – bezpečně ukončit činnost – to znamená vytáhnout cukroví a vyhodit ho, protože je nepoživatelný. To je prostě náš adrenalin, možná leckdy větší než v terénu!
Takže Štědrovečerní večeři dělá výjimečně manželka?
Díky tomu, že jsem se oženil, tak už nemusím doma péct. Peče manželka a ve vaření se střídáme.
A co dárky?
Ano, ty si taky dáváme. Jsou spíš pro pobavení. Vždy si v listopadu vylosujete jednoho z klobouku, komu musíte vymyslet dárek. Platí jednoduché pravidlo. Hezké a praktické dárky jsou k ničemu. Vždycky je to hrozná legrace a snažíme se jeden druhého trochu napálit. Prostě černý humor. Když je někdo výrazná osobnost roku, tak dostane dárek od všech. Někdy to není úplně milé, ale vždycky vtipné! To vždy děláme na Štědrý den. Nejmladší, který slouží, rozdává dárky. Je to příjemná tradice.
Má vaše práce nějakou sezónnost? Například kolem Vánoc, nebo záplavy na jaře?
My máme sezonu 365 dní v roce. Jsou sezony různých typů případů. Třeba na jaře je to vypalování trávy, ale to už se naštěstí moc nedělá. Zima klasicky rampouchy, náledí a více bouraček. Nedá se říct, že by byla sezona ohňů nebo větrů, to ne.
A Vánoce nejsou rizikovější? Adventní věnce, prskavky?
To není tak hrozné, horší je to po Vánocích a samozřejmě Silvestr. Vzhledem k tomu, že lidé kupují „kvalitní“ čínskou pyrotechniku, tak se to děje. Je pravda, že máme případy s adventními věnci. V tomhle ale děláme docela dobrou osvětu. Lidé jsou poučení a opatrnější.
Na Vánoce je prý okolo 500 výjezdů ročně kvůli vzplanutým stromečkům a věncům, je to tak?
Ano, to je možné. Ale v celé republice. U takových zásahů jsem byl, ale většinou to není tak hrozné. My neřešíme od čeho to je, my jen hasíme požár. Já si myslím, že lidé před Vánoci fakt blázní, jsou nervózní a uspěchaní. Vše se musí stihnout a pak dochází ke zbytečným problémům. Je škoda, že nedokážou vypnout a užít si pohodu.
Asistujete také u stavění velkého vánočního stromu?
Na tom se podílí pražští hasiči, ale je to mimo náš revír, podle toho kam to spadá. My se spíš střídáme na Silvestra. Odehrává se to na Václaváku nebo Staromáku, kde dohlížíme na pyrotechniku. Když se nic nestane, je to pro nás spíš zábava, bavíme se s lidmi, někteří se s námi i fotí, třeba cizinci. Můj kolega měl asi během 2 hodin 16 čísel na nějaké slečny.
To zní jako náborová kampaň! Co byste vzkázal lidem na Vánoce - ať nezapalují věnce?
To ne. Zapalovat klidně, ale bezpečně! Nenechávat otevřený oheň bez dozoru. Zapalovač a sirky dětem do ruky opravdu nepatří.
Proč jste se zapojil do projektu Milka „Díky za Vánoce“?
Protože čokoláda patří k Vánocům. Mám moc rád čokoládu! Není to jen o tom, že přijede babička a my jí dáme 10 kg šamponu a bulharské víno. Já se letos moc těším na Vánoce s mým synem.
http://www.troufnisinajemnost.cz
