Brněnská dvojice Kryštof Matěj a David Novotný, kteří vystupují pod uměleckým jménem Himalayan Dalai Lama, vystoupila v září již podruhé na pravidelném pondělním Free Mondays v pražském klubu Roxy. Přesně před půl rokem jsme na stejném místě činu objevili tuto partu poprvé a byli jsme vážně okouzleni příjemným soundem a novátorským uměním. Projekt Himalayan Dalai Lama se zrodil před dvěma lety a kluci se převážně věnují elektronice. Muzikanti se ale rozhodně nebojí experimentovat, protože jsou ovlivněni spousty žánry. Jejich hudba vás zavede místy až do jiné dimenze.
Ahoj kluci, potkali jsme se opět po několika měsících na Free Mondays. Dá se nějakým způsobem srovnat koncert teď a před půl rokem?
Trochu jsme změnili koncept, jakým způsobem děláme live sety. Určitě jsme se od té doby vyvinuli dále. Předtím to bylo spíše poslechové, teď se snažíme být více taneční. Zjistili jsme, že lidé také daleko více reagují, takže to nemůžeme koncipovat pouze na lámaných pomalých skladbách. Je tady skvělý zvuk, takže jsme si to užili.
Před projektem Himalayan Dalai Lama jste společně působili hned ve dvou punkových kapelách. Jak to tak přijde, že od punku člověk přejde až k elektronice?
To byl náš přirozený vývoj, zjistili jsme, že chceme dělat hudbu v menším počtu a chceme dělat vlastní věci. Chce to toho dominantního člověka, který řekne, co se bude dělat. V kapele ve více lidech je daleko složitější se na něčem domluvit. Někomu se nechce hrát to, někdo nepřijde na zkoušku...Teď je to pro nás daleko více efektivnější. Hudebně si rozumíme a takhle se nám vše realizuje daleko jednodušeji. V té době byla okolo nás pouze punková komunita a s věkem prostě narazíš na jiné nové věci a nás to hudebně zajímalo. Prostě nám to už nestačilo. Začala nás bavit více elektronická hudba a tak jsme se do toho ponořili. Co je zajímavý, že jsme ještě dva roky zpátky opravdu neznali žádné programy, ve kterých teď děláme, takže jsme začali prakticky od nuly. Ten proces objevování byl pro nás fakt zajímavý.
Jde vidět, že vám to ve dvou šlape, ale nepřemýšleli jste nad tím, že byste časem někoho k sobě přizvali?
Na stálé hraní určitě ne, ale určitě jsme otevřeni nějakému hostování, udělat třeba koncert s orchestrem atak. Ale to vyžaduje čas, spoustu energie a peněz. Takže do budoucna proč ne.
Vy máte za sebou také celou řadu koncertů v zahraničí. Kde všude jste už vystupovali a jaké místo vás očarovalo?
Byli jsme v Londýně, několikrát v Berlíně, asi čtyřikrát v Polsku, Vídeň a různě po Slovensku. Pro nás samozřejmě Londýn a Berlín, to byl fakt zážitek. Překvapení jsme byli určitě z Polska, ty lidi tam tu hudbu i tu elektronickou vážně vnímají. I když jsme třeba přijeli do města, které mělo 20 tisíc obyvatel, prostě malinké městečko, tak ty lidi tu hudbu vážně vnímali. Byli tam celou dobu a dali nám fakt hezký feedback. Krakov byl taky super, jak přístup ze strany organizátorů tak i lidí. Tam si toho opravdu váží.
A co české publikum?
Každá země je jiná, nicméně v poslední době máme hodně zpětnou vazbu ze Slovenska. Ono je to vážně akce od akce. Když člověk někdy hraje v 1 hodinu ráno, tak se ta zpětná vazba od lidí dá podle toho očekávat. Je potřeba si tu základnu vybudovat. Je potřeba se prostě přizpůsobit i času, kdy člověk hraje a nechat lidi, aby si k tomu našli cestu sami.
Dostali jste se mezi finalisty a pak taky vyhráli Projekt Českého rozhlasu Czeching, který pomáhá talentovaným umělcům. Moc gratulujeme. Jak to vše vlastně přišlo?
Nás tam vlastně nominovala šéfredaktorka kulturního časopisu Artikl Bára Kašparová, se kterou už jsme nějakou dobu v kontaktu. Na nějakých akcích jsme už hráli a ona chodila na naše koncerty. Umělecky jsme si prostě sedli. Rádi bychom poděkovali všem, kteří se na tom projektu podíleli a hlavně děkujeme Báře. Vůbec jsme tomu ten večer, kdy jsme vyhráli, nemohli uvěřit.
Co poslouchají členové Himalayan Dalai Lama? Co vás třeba nadchlo v poslední době třeba ze zahraniční produkce?
Inspiračně pro nás asi jedna z nejbližších věcí jsou Kiasmos, které jsme letos viděli poprvé naživo na Colours of Ostrava a to jejich vystoupení mělo prostě všechno. Jak po zvukové tak i po vizuální stránce super, je to dotažený projekt od začátku do konce. To stejné například u projektu Ólafur Arnalds, který dělá Kiasmos částečně z poloviny. Určitě nás baví také australský elektronický producent Flume, který už funguje dlouho. Třeba od něj jsme čerpali hodně inspiraci. Docela jsme nadšení také z kapely Ghost of You z Brna a fakt jim držíme palce.
Jaké máte teď plány na nejbližší měsíce?
Zrovna jsme se nudili a procházeli jsme starší věci a to, co máme v šuplíku a zjistili jsme, že toho je vážně moc. Kromě toho máme přichystané věci na nové EP, ale zjistili jsme, že máme i hodně starých věcí. Takže se budeme snažit to dát nějak dohromady. Máme hodně koncertů po České republice. Plánujeme také singl se zpěvačkou Katarzí, ale ona o tom ještě neví (smích). K novému EP bude určitě i klip a ne jeden. Nápadů máme dost, ale musíme to vše postupně zpracovat a aby to bylo to nejvíc z nás v současnosti. Chceme co nejvíce vytěžit z toho co máme.
Momentálně kluci nahrávají ve studiu debutové EP a už v lednu po výhře v projektu Czeching 2016 nás budou reprezentovat na největší evropské showcase a to na festivalu v Holandsku.
Zdroj - foto: Himalayan Dalai Lama
