Je ráno, venku vstává krásný den a my nikam nespěcháme. Pomalu zajdeme do koupelny a pak do kuchyně, kde si uvaříme do svého oblíbeného šálku nápoj černý jako noc, sladký jako láska a horký, jako peklo. Naše první ranní káva.
Pravda, to sladké přestává platit, ale jinak si většina z nás nedokáže zahájení každého nového dne představit, než tím, že si, buď doma v klidu, nebo při zahájení pracovního dne s kolegy nejprve uvaří šálek kávy. Je to určitý rituál a její vůně nám dává jistotu, že jsem se opravdu probudili a už sama o sobě je povzbuzující. Znalci by jistě mohli namítnout, že káva, kterou si ráno vaříme, není nápoj hodný toho jména, protože její správné uvaření je spojeno se stejnými obřady, jako vaření čaje. Ale jiná země, jiný mrav a „ český turek “ se stal jen jednou z několika set způsobů vaření kávy. I o tom si ještě něco povíme, ale teď nás zajímá, kde se vlastně vzal ten magický nápoj, bez kterého si nedokážeme představit život.
Jeho objevení je spojeno s mimořádně krásnými legendami, které se vyprávějí po staletí. Podle jedné Archanděl Gabriel přinesl vyčerpanému Mohamedovi zvláštní, božský nápoj, po kterém Mohamed zázračně ožil a vrátila se u životní síla. Podle druhé, si šejk Omar, který byl vyhnán z Mekky pro neshody s panovníkem, uvařil po cestě nápoj z bobulí, které nasbíral na neznámém keři. Nápoj byl tak silný, že jej začal podávat nemocným jako lék a když se to dozvěděl panovník, dal mu milost a požádal jej, aby se vrátil do země. Z vděčnosti za nalezení nápoje mu pak byl vystavěn chrám. Podle jiných pověstí prý kávu připravovala již Helena Telemachovi, aby se mu zlepšila nálada a biblický Isai ji dával svým synům, aby pozvedla jejich statečnost. Vůbec první historka o objevení kávy pochází od arabského lékaře jménem Rhazes, který o kávě, jako o léku, nechal zmínku již někdy kolem roku 900 p.n.l. Všechny historky o objevení kávy nás ale zavádějí do Arábie nebo severní Afriky. Nejpravděpodobnější historka je ta, kterou jsem nacházeli i v učebnicích dějepisu.
Kávu objevil již asi v 6. století prostý pasák koz v horských oblastech Etiopie. Vždy, když se vracel se stádem domů, jeho kozy byly unavené, ale cestou okusovaly bobule ze zvláštního keře. Po nich tak ožily, že jim pasák sotva stačil. Upozornil na tyto účinky klášterní mnichy, pro které pracoval a bobule se začaly používat jako lék pro nemocné, aby získali životní energii. Jelikož většina rostlin, které se v té době používaly v zemi jako léčivo se pražila, byl tento způsob užití kávy zaveden vlastně hned a přirozeně a do dnešního dne se základ přípravy kávy nezměnil. Z Etiopie se pak začaly rostliny převážet do Arábie. Poměrně dlouho se používaly jako potravina a zelenina, převážně se žvýkaly. Poprvé z nich byl nápoj uvařen teprve v 15. století. Je známo, že první kávové plantáže byly založeny v Jemenu. Do Evropy se káva dostala až v 16. století, ale o to rychleji zde zdomácněla. Zalíbení v ní postupně nalezly korunované hlavy i obyčejní lidé. Evropské velmoci ji začaly pěstovat ve svých koloniích a dovážet ji ve velkém. Rychle rostly kavárny a obchod s kávou se stal velmi výnosným artiklem. Vynikala v něm zejména Velká Británie, Německo, Francie a Holandsko. Díky jim se pěstování kávy rozšířilo do Indonésie a Jižní a Střední Ameriky, která je dnes mylně pokládána za pravlast kávy, protože vykazuje její největší produkci. Přesto, že tajemství kávových zrn bylo v Arábii žárlivě střeženo, rozšířila se káva do celého světa.
Dnes se pěstuje v 80 zemích a jejím pěstováním se zabývá asi 25 milionů rodinných farem. Počet kávovníků se odhaduje na 14 miliard. Na světě se denně vypije odhadem asi 2,5 miliard šálků kávy.
