Philip Seymour Hoffman shrnul film těmito slovy: „Jde o hluboký lidský příběh o vládních strukturách a špionážních organizacích, které jsou obyčejně divákům představené ve více romantickém stylu. Ale na tomto není romantické nic. Je to příběh přesně podle knihy a jsem za to rád, protože kniha je úžasná.“
Jeden z producentov, ktorý je synom autora knižní předlohy, to vidí podobně a říká: „Jednou ze zajímavostí tohoto scénáře je fakt, že se v něm nevyskytuje žádná klasická záporná postava, univerzální nepřítel. Vystupuje v něm hodně postav, které si myslí, že konají správně, ale jejich motivace jsou různé. Dostávají se do konfliktu v souvislosti s centrálním objektem, kterým je v tomto případě hledaný muž, přičemž každý z nich ho vidí z jiné perspektivy a chce ho dostat z jiné příčiny.“
I přesto, že na place po celou dobu vládla úžasná atmoféra, která všechny zúčastněné motivovala, zažívali herci na place i horší chvilky. Kvůli autentičnosti mezi ně určitě patřilo naučit se mluvit s německým přízvukem. V tomto měl výhodu německý herec Daniel Brühl hrající Maxe, důležitého člena Bachmannova týmu. "Normálně se musíme snažit hovořit
s americkým nebo anglickým akcentem a zde je to naopak! Je úžasné vidět všechny ty americké herce, které lektor učí mluvit s německým přízvukem," směje se Daniel.
Slova režiséra o Philipovi na závěr: „Moje slova nedokáží vystihnout podstatu jeho úžasné osobnosti, ale rád by jsem věřil, že mu vzdáme naším filmem hold. Veškerou pozornost v něm strhává na sebe a vím, že by byl na to pyšný. Při posledním střetnutí jsme hovořili i o naší další spolupráci. Řekl, „Doufám, že to dokážeme i v dalším filmu. Poučili jsme se a myslím, že by nám to šlo spolu dobře, což je dost vzrušující. Bohužel už k tomu nikdy nedojde a o to těžší je koukat se na konec našeho filmu.“
