7.10.2014, 19:30h, poslední telekonference s VW Wolfsburg je za mnou. Díly jsou na místě a další na cestě. Dnešní noc bude klidnější, nemusím řešit letadlo, riziko odstavení výrobní linky VW Tiguan a s tím spojené astronomické náklady.
19:40h tak jsem dneska to cvičení zase nestihnul. Ani nevím kdyz jsem se naposledy pořádně hýbal. Jedu domů, po cestě si dám ještě saunu na Pražačce. Alespoň trochu toho klidu. Koukám do počítače, ráno mám první meeting až v 09:00h - TOP5 s managementem. Tak snad budou jen dobré zprávy.
V sauně je klid, spíše lidé odchází, až na jednu skupinku potetovaných sportovců. Dávám si saunu a nemam chuť vést jakoukoli debatu. Parta sportovců má dobrou náladu, baví se o něčem čemu moc nerozumím, ale je s nimi sranda. Pravda, řada výrazů je pro mne neznámá, když debatuji o lowkick, highkick, direct, takedown. Celý život sportuji, převážnou část mé sportovní kariery jsem se věnoval jezdectví, cross country - Military. Nyní při práci je čas tak akorát na fitko a to jak je vidět jen velice sporadicky. Kluci mi říkají ať to jdu zkusit někdy s nimi. Proč ne, a co vlastně trenujete. Netrenujeme, jen se to učíme, jedinej kdo tady trenuje je ten vzadu v páře. Čau, jmenuji se Marek, čau kocoure, já jsem Pepa. Domlouváme si na ráno od 07:00 trening v Gymu. Mám rád akci tak do toho jdu.
07:00 stojím před PriMMAt Gymem s gorilou ve znaku. Dorážím na tatami, kde na mě čeká Pepa. Prvních 15 min stravíme protahovaním, zahříváním a zároveň analýzou mého kancelářského těla, byla to velká bída, co Vám budu povídat. Pravě tady potkávám svého budoucího přítele Pepu Gorilu Krále, legendu MMA, držitele pásu organizace GCF. Od té doby uteklo již hodně času, já proniknul do zákulisí bojových sportů a zjistil, že kvalitní příprava na zápas MMA je jedna z nějtežších sportovních příprav na světě. Pochopil jsem, že jakákoli posilovna nebo jiný sport mi nikdy nemůže dát tak komplexní přípravu jako je MMA. Učím se boxovat, učím se sebeobranu, učím se posilovat hluboký stabilizační systém, učím se dýchat - i to jsem dělal špatně. I po čtyřech letech jsem nezvládl ani 15% toho co bych měl umět, překvapuje mne množství varinat cvičení v rámci přípravy. Pepa to se mnou celé ty roky vydržel, přesně ví v jaké jsem kondici, pozná když mi to jde a když ne. Pozná moji náladu, stav v jakém přijedu z náročné práce. U tohohle sportu je krásné, že po vstupu do ringu, klece nebo na tatami, se musíte věnovat sami sobě, svému tělu a výkonu. U mě nejde o to dostat se na závody, na to ambice nemám, jde o to sám sobě věřit a umět dobře relaxovat. Garantuji všem, že v ringu do 1 minuty myslíte jen na to jak provádíte danný cvik a obranu, když to tak nebude tak velice rychle jednu schytáte. Na druhou stranu jako člen managementu si nemohu dovolit chodit do práce s monoklem, takže je to vždy provedeno tak, abych o tom věděl, ale následky to němělo. Dnes se cítím daleko sebevědomnější a cílevědomnější, ano tento sport se ve mě otisknul víc než jsem si na začátku myslel. Věnuji se mu 2-3 krát týdně a doplňuji to rekreačním během. Gorila se stala mým přítelem, který je vždy k dispozici na můj trening, často zcela v netradiční čas, dle mého pracovního vytížení.
22:30h, Sparta aréna, Podvinný mlýn. Stojím uprostřed oktagonu se svým šestiletým synem Tomášem, partou trenérů a bojovníků MMA. Hala bouří a skaduje GORILA. Kolem nás se prochází gorila ve své specifické póze, respektivě Pepa Gorila Král, který právě porazil krále severu Jana Malacha. Dnes už vím co to obnáší, byl jsem u toho nejen na konci, ale i během přípravy. Vím jak extrémně všetranný tento sport a příprava jsou a mohu to vřele doporučit nejen vrcholovým sportovcům, ale Vám všem.
