Počátky lezení se u nás datují kolem roku 1883 kdy byl na našem území 1.horolezecký spolek Prager Sektion des deutscher Alpin Verreins. Byly to ale převážně němečtí a rakouští horolezci, kteří objevovali naše pískovcové skály. Roku 1888 je první záznam o zdolání pískovcové skály – věž Pevnost v Hřensku a to německými lezci.
Němci dál pokračují v horolezecké činnosti našich hor a to na Labských pískovcích v Českém Ráji. Roku 1906 vystupují na Dračí zub na Hruboskalsku.Za počátek českého horolezectví považujeme založení prvního českého horolezeckého spolku v roce 1897. Ke konci 19. století se ve svých domovských horách začali prosazovat i Slovinci. V roce 1893 v Lublani založili „Slovinsko-planinsko drušstvo“ - česky Slovinské-planinské (alpské) družstvo. Členové tohoto spolku začali čelit pronikání německo-rakouského vlivu do slovinských hor. V tisku propagovali turistiku a horolezectví ve své domovině, budovali horské stezky, stavěli chaty.
Jejich činnost od samého počátku sledovala se sympatiemi a obdivem i skupina pražských horolezců, navštěvující zejména oblast Jezerska v Savinjských Alpách. Proto přišli s myšlenkou založit Český odbor Slovinského planinského družstva. Český odbor Slovinského planinského družstva, první český horolezecký spolek, byl tedy založen roku 1897 a měl 100 členů. Od samém počátku mu slovinské ústředí přiznalo právo samostatného finančního hospodaření i vydávání vlastního českého časopisu Alpský věstník. Dalším působením českých horolezců byly pískovcové skály Českého ráje. V roce 1987 byla zorganizována a uskutečněna první česká výprava do skalních útvarů Českého ráje.
Druhý horolezecký spolek byl v roce 1907 založen jičínskými studenty - Lezecký kroužek Prachov (LKP). Posláním se stalo zdolávání pískovcových věží v oblasti Prachova a Hruboskalska. Po 1. sv. válce nebyl již tento spolek obnoven. Po skončení 1. sv. války definitivně ukončil svou činnost Český odbor Slovinského planinského družstva a horolezci vstupovali do Klubu českých turistů (KČT), založeného v roce 1888, který jim byl svým zaměřením nejbližší.
Roku 1924 zakládají čeští horolezci Klub alpistů československých – KAČS. V roce 1925 založil klub první mezinárodní horolezecký svaz slovanských zemí, který v roce 1932 zpracoval rezoluci s cílem vytvořit Mezinárodní horolezeckou unii. Ta byla v témže roce ustavena v Chamonix. Horolezci se soustředili na Alpy v Rakousku a Švýcarsku. Ale na přelomu dvacátých a třicátých let obrátili svou pozornost i k domácím terénům v Českém ráji a ve Vysokých Tatrách. Vedle Českého ráje se šířil zájem o horolezectví i v okolí Náchoda a Hronova a rozvíjela se horolezecká činnost i na vápencových skalách Moravy.
V roce 1934 sepsal na základě svých zkušeností Josef Janeba prvního českého průvodce "Horolezecká cvičení v Prachovských skalách". V letech 1939 až 1945 byl Čechům přístup do vysokých hor včetně Tater znemožněn. A proto se všechen lezecký život soustředil do domácích skalních oblastí. Horolezci se sdružovali do malých oddílů a skupin. Po roce 1945 se Češi vrátili do Tater a také se obnovila činnost dřívějších organizací, tj. Klubu československých alpistů (KAČS) a horolezecký odboru Klubu československých turistů (KČST). Hlavním střediskem českého horolezeckého života během fašistické okupace bylo Hruboskalsko, kde v roce 1946 bylo schváleno spojení alpinistických spolků do federativního Svazu československých horolezců, který se stal první celostátně integrovanou organizací. Po rozdělení Československa na dva samostatné státy v roce 1993 byl ustaven Český horolezecký svaz - ČHS, který je součástí Českého svazu tělesné výchovy. I přestože nemáme na našem území velehory a ekonomické a politické podmínky nebyly často tomuto sportu nakloněny české horolezectví se díky nadšení a zaujetí jednotlivců dokázalo zařadit po bok úspěšných alpinistických velmocí.
