Kdyby to někdo spočítal, tak by to, možná, bylo na zápis do Guinessovy knihy rekordů. Přestože jsou ji Rusové schopni vypálit takřka ze všeho, na co si jen vzpomenete, do Petrohradského muzea vodky se podařilo umístit asi 60 nejznámějších druhů.
Ve známé moskevské prodejně „Svět vodky“ si ale můžete vybrat už z asi 300 druhů. Často se prodává v lahvích připomínajících vítězství Rudé armády ve 2. světové válce, nebo v podobě známého suvenýru – matrojšky. Vodka jako ruský národní nápoj je známa už asi 500 let a přežila dokonce i pokusy zakázat její pití. To se, samozřejmě, nemohlo podařit vůbec nikomu, protože je to stejně zbytečný pokus, jako zakázat Čechům pivo. Ruští mužici při ní zapomínali na své starosti a chudobu a ti ostatní ji pili při bohatýrských oslavách, ke kterým se vždycky našel důvod. Vojáci ji dostávali na povzbuzení bojové nálady a dodnes nechybí na žádném stole při jakékoliv příležitosti.
U zrodu současné podoby vodky stál i Dimitrij Mendělejev, který stanovil nejoptimálnější obsah lidu na 38 %, avšak kvůli jednodušší kontrole má vodka běžně obsah 40% lihu. Mezi jednotlivými vodkami jsou, samozřejmě, propastné rozdíly, co do kvality i chuti. Obyčejní lidé, kteří nemají prostředků nazbyt a pálí si destilát sami z různých, často i záhadných surovin, pijí to, čemu se lidově říká „ samohonka“. Svou příchuť získává přidáváním vody a různých přísah během pálení. Používají se bylinky nebo koření, různé trávy, části stromů a podobně. Každý dům má svůj vlastní recept, který je jedinečný a nezaměnitelný, stejně jako u nás nálev na nakládání okurek. Pijí ji muži, stejně jako ženy a její síla se někdy blíží procentu čistého lihu, který se vydával před válkou ruským vojákům.
Vysoko nad těmito domácími produkty pak ční vlajková loď ruských vodek, značka „Stoličnaja“. Její vznik souvisí s postupem ruských vojáků ve druhé světové válce. Když začala Rudá armáda vítězit, dostal jeden z leningradským závodů příkaz vyrobit na oslavu vodku, která by nesla takový název, který by toto vítězné tažení připomínal. I když v blokádou vyčerpaném městě nebylo takřka nic, dokázal technolog Svirida vyrobit nápoj, který požadavku plně vyhovoval. Jeho recept byl ihned přísně utajen a vodka byla určena jen pro stoly prominentů. Dostala jméno „Stoličnaja“ a do běžného prodeje se dostala až na příkaz Nikity Chruščova. Stala se symbolem Ruska a význačným vývozním artiklem. Zatím jsme nezaznamenali žádné známky, toho, že by o ni svět ztrácel zájem, i když se objevují stále nové a nové nápoje. Kromě toho, že destilát všem zachutnal, má ještě další výhodu. Je čirý a výborně se hodí jako základ pro výrobu míchaných nápojů.
Další známou značkou je „Bílý panter“, který se vyznačuje jemnější chutí a je mnohem čistší. Je také určen speciálně ženám, které si jej velmi pochvalují. Nesmíme zapomenout ani na značku „Posolskaja“. Jak jsme již řekli, Rusové dokáží vyrobit vodku ze všech možných surovin a tato je zajímavá tím, že je vyrobena na mléčném základě a vyznačuje se zvlášť jemnou chutí. Na Ukrajině zase dávají přednost vodce s pálivou papričkou, které se říká „Percovka“. Váleční veteráni upřednostňují značku „Prazdničnaja“, na jejíž etiketě jsou vyobrazena válečná vyznamenání. Osudy tohoto nápoje i jednotlivých značek velmi často ovlivňovali právě sovětští a ruští vedoucí představitelé, kteří se vodky rozhodně nezříkali. Často se některé značky vyráběly jen pro ně a i na zahraniční cesty byly součástí vybavení kartony s tímto nápojem. Jediný Michail Gorbačov se pokusil pití v Rusku zakázat a se zlou se potázal.
Konzumace vodky je v Rusku rozšířená po staletí. Mnohé lidi přivedla na mizinu, ovlivnila společenský vývoj i politiku. V zemi, po většinu jejího vývoje, vládla velká chudoba, lidé neměli kde bydlet a co jíst, ale vodka z jejich životů nezmizela. Byla často to poslední, co jim ještě zbylo. Proto, když začneme přemýšlet, co Rusko nejlépe charakterizuje, napadne nás právě vodka.
