Kuba je z hlediska cestování velmi specifickou zemí. Láká sem exotická příroda a poloha a tajemno nepoznaného. Většina z nás si totiž musí přiznat, že o zemi neví o mnoho více než to, co je prezentováno médii. Letitý castrovský politický systém a odloučenost země od evropského socialistického tábora vykonaly za desítky let své a "ostrov svobody", jak byla země v minulosti často nazývána, stále přežívá jako velmi uzavřená komunita.
Pokud sem zavítáte, ocitněte se rázem jako v jiném světě. I když je země chudá a pro její obyvatele je omezeno prakticky vše, zdá se, že Kubánci jsou poměrně šťastní a spokojení lidé. Všechny handicapy se naučili mistrovsky vyrovnávat po svém a s problémy si poradí nečekaně lehce. Pro turisty je situace poněkud jiná, v přímořských rekreačních střediscích panuje relativní blahobyt a služby jsou zde poskytované na úrovni. Starosti běžných Kubánců jsou daleko za plotem. Turista nemá starosti s nakupováním, a ruku na srdce, než by se v kubánském zásobovacím systému vyznal, asi by dost trpěl. Jen Kubánci vědí, kam zavítat, aby si obstarali vše potřebné včetně potravin za ceny, které jsou schopni zaplatit.
Relativně nejlépe zásobované jsou tzv." tiendas panamericanas ", které mají v různých lokalitách různou podobu a dají se srovnat nejspíš s našimi socialistickými samoobsluhami se smíšeným zbožím. Koupíte zde nejen potraviny, ale i drogerii,oblečení a také poměrnou vzácnost – balenou vodu. Pečivo se prodává většinou ve stáncích přímo na ulici a přímo zde se také peče. Nevím, jestli by vám ale chutnalo, český chléb a houska to není. Ostatně kubánské housky – bulky – se prodávají jen na přídělový systém, takže turista si je koupit nemůže. Může je ale ochutnat, pokud si objedná snídani v restauraci. No, žádná sláva, něčím se ale hlad zahnat musí.
Na cukrárnu – dulcerii – narazíte jen zřídka a nabízené zákusky jsou málo nápadité, zato dosti těžké a přeslazené. Výjimky ale existují. Nejčastější zpestření jídelníčku obyčejných Kubánců tvoří ovoce a zelenina. Také tento sortiment lze koupit přímo na ulici, na tržištích, ve stáncích, obchody se zeleninou podobné našim takřka neexistují. Nikoho asi nepřekvapí, že vzhledem k subtropickému podnebí je nabídka poměrně pestrá a ceny jsou přijatelné. Překvapením ale jistě bude, že zeleninové trhy se v takovéto zemi nekonají denně, ale jen v určité dny. Pokud projíždíte vesnicemi, očekávali byste, že si zde ovoce a zeleninu budete moci koupit běžně, ale není tomu tak a navíce nikde nekoupíte druhy, které se v dané oblasti nepěstují.
Nejběžnější součástí kubánského kulinářství jsou rajčata a papriky. Pokud budete ale chtít rajčata červená, tak jak jsme zvyklí v Evropě, vzbudíte velkou pozornost. Tady je všichni kupují zelená. I když je to překvapující, na Kubě se pěstují odrůdy, které jsou velmi chutné právě v zeleném stavu. Vyrábějí se z nich vynikající saláty, ta červená se spíše rozvářejí do jídla. Jistě se mnou budete souhlasit v tom, že ovoce a zelenina vypěstované v místních podmínkách je mnohem chuťově výraznější azajímavější než ono dovážené a uměle dozrávané, které se prodává v našich supermarketech. Stejné je to i s kubánskou zeleninou a ovocem. Musíte se ale dobře vyznat v tom, které druhy se konzumují čerstvé a které se tepelně upravují. Nejlépe je nechat si poradit od domorodců, abyste na některý druh nespravedlivě nezanevřeli, že vám nechutnal.
A závěrem ještě jedna rada. Dávejte si dobrý pozor na to, jaké názvy se pro který druh ovoce a zeleniny správně používají, protože byste mohli pěkně narazit. Někdy je špatně použitý název docela výživnou nadávkou.
