Jedinečná fauna a flora dělá z ostrova perlu Karibiku. Díky teplému podnebí je Kuba oblíbenou destinací pro turisty. Tento největší ostrovní stát v Karibiku, který láká každoročně nespočet turistů, je známý především pro vynikající kubánský rum a unikátní kubánské doutníky. Kuba si však své návštěvníky pečlivě hlídá, a tak je při cestování na karibský ostrov povinností mít vízum. Kromě pochutin patří k dalším známým symbolům ostrova mafie, salsa a americká auta v ulicích.
Historie rumu se píše od 1. poloviny 16. století, kdy byl poprvé z cukrové třtiny, (její šťávy) vypálen destilát. Tehdy měl však rum vysoký obsah alkoholu a chuť rumu byla tak hořká, že jen piráti ho dokázali pít samotný nebo popřípadě s cukrem a mátou. Rum, tak jak ho známe v dnešní podobě, je starý 150 let. Poprvé se začal průmyslově vyrábět v roce 1862 v kubánském městě Santiago de Cuba. V roce 1830 zde připlul Facundo Bacardi, který začal experimentovat s destilací melasy. (Melasa je odpad, který vzniká při výrobě třtinového cukru.) Facundo se zaměřil na filtraci destilátu a také na uchovávání rumu. Díky jeho péči vznikl výjimečný alkoholický nápoj lahodné chuti. Průmyslu se vedlo skvěle a výroba rumu přecházela z generace na generaci. Rodina Bacardi podporovala Fidela Castra v kubánské revoluci. Jenže jak se říká „za dobrotu na žebrotu“. Diktátor neváhal ani minutu a po revoluci rodině Bacardi znárodnil všechen majetek včetně továrny. Naštěstí rodina utekla do Spojených států amerických a výrobu rumu přesunula na další karibské ostrovy.
Mafie
Před rokem 1958 americká mafie úzce spolupracovala s diktátorem Kuby, Fulgenciem Batistou. Byl to on, kdo uplatňoval ekonomická doporučení amerického bankéře Adama Truslowa. Nebezpečně rychle se na Kubě stavěly kasína, hotely a nevěstince. Výjimkou nebyl ani obchod s drogami, který jen vzkvétal. Milion obyvatel bylo bez práce, více než polovina obyvatelstva žila bez elektřiny, přičemž nájem ve městě činil více než 30 % mzdy. Většina populace tak žila v nehygienických podmínkách a část žila dokonce pod širým nebem. Vzdělání a lékařská péče byla určena pouze pro vyšší třídu, obyčejní lidé znali jen chudobu a bídu. Více o této nelítostné době se dozvíte při sledování pořadu Kuba 50. let :Ráj mafie na televizní stanici Spektrum.
Kubánské doutníky
Tabák se již od pradávna žvýkal, šňupal nebo kouřil. Hojně se začal vyvážet do Evropy až v 19. století, kdy se stal velmi oblíbeným produktem tak jako cukr. Do té doby se tabák na Kubě pěstoval jen pro místní potřebu. Kubánské doutníky patří mezi ty nejlepší na světě. Cena odpovídá kvalitě, proto si je mohou dovolit pouze movitější Kubánci. Tabáková továrna v Havaně je menší pěti patrová budova, kde se za den vyrobí přibližně 25 tisíc doutníků. Jeden zaměstnanec je schopen za den vyrobit 50-100 kusů, záleží ovšem na tloušťce a tvaru. Toto zaměstnání patří k těm nejlépe placeným v celé Havaně. Hlavním benefitem dělníků je, že mohou za den vykouřit, kolik doutníků chtějí, a navíc si mohou odnést až 3 kusy sebou.
Americká auta
Na Kubě můžeme spatřit snad největší sbírku klasických amerických vozů ze 40. a 50. let 20. století. V ulicích tak můžeme vidět automobily vyrobené před rokem 1960 např. Chevrolety, Fordy, Buicky, Lincolny a Cadillaky. Díky tomu vám Kuba vnukne pocit, že se zde čas již dávno zastavil. Starým bourákům se zde navíc říká „ maquinas“, což v překladu znamená stroj. I když by si obyvatelé raději pořídili nové auto, nemají na něj. Nejvyšší rychlost těchto okouzlujících auťáků je okolo 110 kilometrů v hodině a to nejen proto, že auta už mají „život“ téměř za sebou, ale také díky hrozivému stavu silnic, po kterých jezdí. V roce 2006 se vůdce Fidel Castro nechal slyšet, že do dvou let nakoupí výhodně 2000 nových autobusů z Číny, které nahradí americké vozy. Koncem roku 2008 se pár čínských autobusů podařilo přivést, ale ne tolik, kolik diktátor nasliboval.
Salsa
Salsa je párový tanec, který se tančí na čtyřčtvrťový rytmus. Muž má v páru rozhodující roli a vede partnerku. Salsa je z hudebního hlediska směsí tradičních kubánských forem jako jsou son, danzón, guajira, zarachá, mambo, ča-ča spojená s kolumbijskou cumbiou a portorickou bombou. Směs rytmů byla doplněná o jazzovou a rockovou hudbu americké scény a díky tomu vznikla hudba nabitá energií a radosti ze života. Salsa pronikla do srdcí americké veřejnosti až v 60. letech 20. století. Název tance v překladu ze španělštiny znamená „omáčka“, odborníci však odhadují, že v tomto případě se má na mysli spíše koření. Pro Kubánce je hudba a tanec v kultuře i ve společnosti na 1. místě. Dnes patří salsa k velmi populárním tancům, díky tomu bylo také po celé Evropě otevřeno mnoho kubánských barů.
