Kuriózně se říká, že Bodeguita se nalézá přesně sto kočičích hlav od největší americké barokní budovy na Kubě, a tou je bezesporu Havanská katedrála . To, že se Bodeguita nachází někde uprostřed zmíněné ulice Empedrado, číslo domu 27, jí také dalo v roce 1950 její současné jméno La Bodeguita del Medio , což volně ze španělštiny přeloženo znamená něco jako Hospůdka uprostřed ulice, což je tak trošku v rozporu z celkovou filozofií všech barů a restaurací, jež hledají svoji nejvýhodnější strategickou polohu nejčastěji někde na zároží, tzv. na růžku.
altVstoupíte-li do Bodeguity (v Havaně) první, co zaujme vaše čichové vjemy, je příjemná vůně kubánské máty, bylinky s velice příznivými účinky na trávicí ústrojí. Proto se také stala nedílnou součástí dnes už proslulého nápoje známého jako MOJITO, jež získalo svou dnešní podobu a chuť právě v La Bodeguitě . V zadní části havanské Bodeguity si mohou její návštěvníci pochutnat na vynikajícím kubánském jídle a přitom naslouchat tradičním melodiím v podání kubánského tria.
Vraťme se však do válečných let minulého století, do roku 1942, kdy se Angel Martinéz Borroto nechal vést svou podnikatelskou intuicí a zakoupil malý krámek v ulici Empedrado , nacházející se v tehdy ještě opevněné části historické Havany, kde začal vést a rozvíjet svůj malý podnik nesoucí název La Casa Martínez . Hned poté si Felito Ayón, osobnost velice blízká Martínezovi, otevřel nedaleko Bodeguity vlastní tiskárnu. Ta byla nějakou dobu bez možnosti telefonického spojení, a tak si občas chodili někteří Ayonovi zákazníci zavolat k Martínezovi do Bodeguity . Při té příležitosti se vypila i nějaká ta sklenka rumu.
altK čelním hostům La Bodeguity patřili především klasik kubánské poezie Nikolas Guillén a význačný prozaik Alejo Carpentier. Postupem doby se stávala Bodeguita velice vyhledávanou a oblíbenou jak mezi intelektuály, tak i mezi umělci a prostými bohémy. Dá se říci, že se z Bodeguity postupem doby stala jakási výspa pokrokově smýšlejících intelektuálů a umělců, pocházejících nejen z Latinské Ameriky, ale sjíždějících se sem z celého světa.
Z počátku se v Bodeguitě pilo a hodovalo pouze na baru. Až později se na Martínezovi domohli jeho přátelé i nějakého jídla. Z počátku vařila Martínezova manželka, přezdívaná Arménka, pouze pro rodinné příslušníky a nepočetný personál. Hlavní složkou tehdejšího jídelníčku byla kombinace černých fazolí s bílou rýží čili mauři a křesťané , zkráceně řečené „CONGRÍ“. Následovaly opečené kousky vepřového masa zvané „Masas de puerco fritas“ a smažené banánové lupínky nebo banánové placičky, Kubánci řečeno „Tostanes de plátano“.
Martínez vyslyšel proseb svých věrných a začal je tedy hostit jídlem, přičemž se mu platilo pouze za pití.
altV roce 1950 přejmenoval definitivně Martínez podnik z La Casa Martínez na na La Bodeguita del Medio, protože se mu tak mezi štamgasty už stejně delší čas říkalo. V padesátých letech minulého století navštěvovaly Bodeguitu význačné osobnosti z celého světa: například americký zpěvák Nat King Cole, držitel Nobelovy ceny za literaturu Ernest Hemingway, idol ženské krásy Brigitte Bardotová, neméně krásná a populární Italka Sophia Lorenová, americký herec Spencer Tracy, dále pak Errol Flynn, Austin Lara nebo Mario Moreno. Ti všichni včetně kubánských intelektuálních špiček přitahovali do Bodeguity stále větší počet nadšených návštěvníků.
Až do dnešních dnů zůstává La Bodeguita del Medio nehynoucí připomínkou bohémské minulosti Staré Havany, protože se tu neustále scházejí intelektuálové, politici i ti, kdo se jen procházejí ulicemi Havany.
Mnozí z návštěvníků Bodeguity tvrdí, že tato koloniální budova z konce 19.století zachovává na malbě svého zdiva tu nejcennější sbírku podpisů, vzpomínek a fotografií z celého světa, a tato skutečnost už prý dávno měla vést k zápisu v Guinnesově knize rekordů .
Historie pražské Bodeguity se začala psát teprve 17. prosince 2002 - 60.let od otevření La Bodeguity v Havaně.
