Ale nakonec se vrátil k původní lásce. A tou je herectví v té nejsurovější podobě – improvizace a stand-up comedy, kdy dokáže být reakce publika velmi prudká. Co si myslí o žertování, a vztahu Čechů k humoru, se dozvíte v našem rozhovoru.
Jaký máte rád humor?
Úplně všechen, černej, bílej, růžovej, strakatej i duhovej. Ale čím barevnější tím lepší, protože jak známo, nic na větě není černobílé a nejlepší je vidět věci v celé své pestrosti. A tak se to má se vším, i s humorem.
Máte pocit, že se nějak vyvíjí váš vkus a mění se například s věkem?
Já jsem už jako malé dítě měl velice vybroušený a dokonalý vkus, byl jsem takový vkusný chytrý chlapeček a to mi zůstalo dodnes. To je tak dokonalý vkus, že už se nemá kam dál vyvíjet.
Co vás zaručeně vždycky pobaví?
Tak některý zprávy, informace z veřejné správy, mezi politiky je spousta prvotřídních komiků, akorát se minuli povoláním, a že jsou k smíchu, si ani neuvědomují. A to je deviza právě těch největších komiků! Jsou vtipní samovolně, aniž by o to usilovali.
Jaká vtipná situace se vám stala, když jste někoho bavil?
Asi žádná. Spíš se mi něco vtipného stalo, když jsem se s někým bavil, třeba jsem se polil čajem, nebo mi spadnul telefon na zem nebo tak něco.
Rozesmál jste někdy sám sebe?
Já sám sebe rozesmávám furt! Třeba si tak přemýšlím nad tím, proč všechno je tak, jak je a přijde mi to tak nepochopitelné, že se z toho rozesměju, nebo se poliju čajem, nebo mi spadne na zem mobil. A hned je legrace na světě.
Máte ve světě humoru třeba nějakou ikonu? A čím vás inspiruje?
Můj největší vzor je slovenský bavič a písničkář Jožo Kysucký. U jeho vystoupení se válím smíchy a zároveň obdivuji hloubku a filozofii jeho písní. Myslím, že je to génius, jednou bych chtěl být jako on, ale bojím se, že se mi to nikdy nepodaří. On je prostě jedinečný.
Jaký máte postoj k vystoupením, kde je vaším úkolem bavit lidi? Jak se v této roli cítíte? Bavíte se při tom i vy sám?
Já se bavím u všeho, co dělám, jinak by mě to nebavilo a hlavně by mě nebavilo nikoho bavit, kdyby to nebavilo mě, takže mě to baví a hlavně mě baví, že mě to baví a taky mě baví, že i ostatní to baví. A právě to mě na tom baví.
Jak se na taková vystoupení připravujete? Máte scénáře nebo improvizujete?
Záleží, jaké to je představení. Když je to improvizované představení, tak improvizuji a když to je připravené, tak to mám dopředu napsané. Nejčastěji se to kombinuje, že to mám připravené, ale přimýšlím si do toho další věci. Takže nejlepší je kombinované představení!
Kde neustále berete inspiraci k tomu, abyste byl opravdu zábavný a vtipný?
Já si nejradši čtu a chodím na výlety. Ale nevím, jestli se tam stanete vtipným a zábavným, spíš se stanete někým, kdo si rad čte a rad chodí na výlety, což pro nikoho dalšího vůbec zábavné být nemusí. Je to zábavné jen pro vás.
V čem je role komika nejtěžší a je to v něčem naopak lehké?
Lehké je to v tom, že vás nikdo nebere vážně a vy si můžete dělat, co chcete a těžké je to v tom, že vás nikdo nebere vážně a vy si nemůžete dělat, co chcete.
Je něčím typický náš český humor?
Myslím, že se někdy bojíme dělat si srandu sami ze sebe. Lidé se rádi smějí ostatním, ale když si uděláte legraci z nich, třeba z jejich politického přesvědčení nebo něčeho, co se týká konkrétně jejich názoru na svět, tak to neberou. To se dotknete jejich důstojnosti. Lidé si často pletou smích s výsměchem a bojí se dělat si legraci z věcí, které mají rádi. A to já právě dělám. Já si dělám legraci ze všeho i z věcí, které jsou mi blízké. Protože o nic nejde, je to jen humor!
Je možné vůbec téma humoru nějakým způsobem generalizovat nebo hodnotit?
Všechno jde hodnotit a generalizovat, ale záleží na tom, kdo to hodnotí a hlavně co z toho hodnocení pak vyplívá. Většinou vůbec nic.
Vymýšlel jste někdy něco na apríla?
Já na apríla provádím každý rok jeden a ten samý vtip už několik let, ale zatím nikdo nepřišel na to, že je to vtip. Takže ho nemůžu prozradit, protože by na to pak každý přišel a já bych měl po srandě. Je to takový můj tajný vtip.
Letos jste vymyslel pár vykutálených rošťáren na Báru Polákovou. Jak vás to bavilo?
S Bárou se známe, takže to bylo příjemné natáčení, nejvíc mě asi bavila ta nachytávka s žebrákem a pavoukem, protože jak jsme tam čekali na Báru a já tam klečel v tom žebráckém kostýmu, tak kolem prošlo pár turistů a hodili mi nějaké drobné do klobouku. Dalo by se tím docela dobře vydělávat. Pavouček mi evidentně přinesl štěstí.
Vnímáte, že je apríl svátek „vtipálků“ u nás na ústupu?
Toho jsem si nevšiml. Já ten svůj tajnej každoroční fór dělám furt, i když ho zatím nikdo nepoznal.
Co říkáte tomu, že každá země holduje trochu jinému humoru? Poznal jste to na vlastní kůži?
Nepoznal. Myslím, že když zakopnete a upadnete a spadnete přímo na dort a ještě si rozbijete mobil, tak se tomu zasmějí všude na světě. Teda pokud v té zemi mají dorty a mobily.
Myslíte, že být vtipný nebo stát se komikem je věc, která se dá prostě naučit?
Ano a existuje na to přímo jedna taková škola, je to něco jako kouzelnická škola v Bradavicích, ale je to v Beďarovicích a jezdí se tam z jedenáctého nástupiště. A vyučuje tam Jožo Kysucký.
Kdo vás v životě nejvíc napálil?
Mě napaluje život sám a to furt a neustále. Já jsem naivní a důvěřivej a tak se snadno nechám napálit. Budu ale takovej dál. Lepší než být cynickej a protřelej. To pak člověka nemůže nic překvapit, ani jak vás někdo krásně napálil.
Co plánujete v budoucnu? Více tragických nebo komických rolí?
Tragická a komická role je v podstatě jedno a to samý. Je to akorát jiná strana téže mince, takže plánuju všechno a zároveň neplánuju nic.
Žertíky Báry a Lukáše Pavláska naleznete na http://www.vykutalenarostarna.cz.
Zdroj fotek http://www.vykutalenarostarna.cz
