Díky tomu není i jisté, kdy se začal stavět. Předpokládá se, že ho začali stavět někdy okolo roku 300 před naším letopočtem a byl dokončen po dvaceti letech. Základ majáku tvořil šest metrů, a to z důvodu ochrany před přírodními vlivy.
Jelikož byla tak veliká a široká, tak se na ní pohybovali lidé. Obvykle to byli sloužící, jenž se starali o užitková tažná zvířata, koneckonců zde byli i stáje, nebo také vojáci. Na vrcholu věže se musel zapalovat oheň, což byla také práce pro sluhy, jenž museli vynášet palivo a zase dolů snášet popel. Co se týká celkové výšky, tak to též není přesné, ale uvažuje se o šedesáti až osmdesáti metry, i když se někde uvádí sto třicet pět. Na stropě věže měla sídlit i socha Poseidóna, boha všech moří. Našla se dokonce středověká zpráva, ve které mělo prý být uvedeno, že se v tomhle majáku mělo nacházet šedesát sedm bočních místností.
O materiálu se také dost pochybuje. Podle řeckého dějepisce Strabona se mluví o bílém mramoru, ale pravda je prý taková, že je vyroben z žilových bloků obložených mramorem. V tehdejší době měl i vojenský význam a tak ho nepřetržitě hlídali vojáci, ale podle dostupných informací se nikdy nic nestalo. Oheň, jenž hořel na vrcholku věže, byl podpalován dřevem ze smolných borovic, jenž byl v Egyptě nedostatek a tak se dováželi. Za čas, který maják tzv. jel, se odhaduje spotřeba okolo milionu stromů. Bylo vypočítáno, že jeho ohně byly vidět až na padesát šest kilometrů.
Maják na ostrově Faru byl zařazen mezi sedm divů světa až v šestém století. Ceny v době majáku byly úplně jiné. V Alexandrii se platilo talenty, kdyby se to mělo přepočítat na české koruny, tak jeho výstavba by stála přes dvě stě čtyřicet milionů korun. Od čtvrtého století se začala psát historie zničení majáku. Definitivní konec přišel v roce 1326, po ničivém zemětřesení, jenž ho zcela zničilo a maják zmizel. Začali se hledat trosky, ale ty se našly v roce 1962, a to ještě náhodou. Nyní na jeho místě stojí pevnost Quait Bay Fort.
