Už prehistorický člověk, který uchopil klacek nebo kámen, aby se mohl účinněji bránit, vlastně vynalezl zbraně. Postupně zjišťoval, že když je upraví, budou se mu lépe držet v ruce, znásobí jejich účinnost a tak začal používat pěstní klíny, štípat pazourky na tenké, ostré plátky, které přivazoval na konec klacků. Získal tak zbraň, která prodloužila jeho ruku a nepřítel nebo zvěř se k němu nemohla tolik přiblížit a ohrozit jej přímo ale on je mohl ostrým nástrojem zranit nebo zabít.
Později zjistil, že když se těmito ostrými, rovnými klacky naučí házet, bude v ještě větším bezpečí a tak vzniklo kopí. Aby znásobil jeho sílu, vynalezl člověk luk, jehož tětiva vymrštila šíp zase mnohem větší silou. Šíp byl ovšem tenký a lehký a když se blížili nepřátelé, často jich obrana měla málo a jelikož jejich výroba byla složitá, nechtěli jimi plýtvat. Proto začali po nepřátelích házet kamení a postupně se dopracovali k metacím zbraním, které na podobném principu jako luk dokázaly vrhnout i velké balvany, které zabily několik nepřátel najednou.
A jak je tak lidstvo vynalézavé zejména co se týká zabíjení, začali do metacích zbraní jako náboje dávat i hořlavý materiál, který jim umožnil zapálit na dálku dřevěné obranné věže nebo hradby a zničit víc nepřátel.
Způsoby boje od prehistorie až do středověku byly však většinou boje muže proti muži a tak bylo nutno nejen útočit, ale také s bránit. Proto se původní pazourkové plátky přivazovaly i na kratší rukojeti, a to byl počátek nožů. Dlužno říci, že jejich výhody objevili lidé nejprve pro svůj užitek a využívali je při zpravování kůží, porcování masa nebo stavbě přístřeší.
S vynálezem kovů se začaly tyto nástroje vyrábět z nového materiálu a stále se zdokonalovaly. Původní krátké nástroje se prodlužovaly a ve středověku jsme již ve stádiu mečů, šavlí a postupně kordů a dalších chladných zbraní.
Když navštívíme zbrojnice na naších historických památkách udiví nás nejspíše to, jak silní museli být naši předkové. Tyto chladné ruční zbraně jsou velice těžké a představa, že se jimi museli ohánět ve válečné vřavě je velmi těžká. A to byli, pro vlastní ochranu, ještě uzavření v kovovém brnění, kovových kroužkových košilích a v druhé ruce drželi štít, kterým se chránili před údery nepřítele. Na hlavě měli helmice, kterými ztěží viděli a museli přitom ovládat koně. Jejich zbraní nebyl jen meč, který byl pro některé způsoby boje příliš dlouhý, ale také zbraně kratší, sudlice, sekery a palcáty. Přestože je dokázáno, že naši předkové byli menšího vzrůstu než dnešní populace, fyzičku měli s dnešní populací naprosto nesrovnatelnou.
Přesto i pro ně začaly být těžké meče a ještě těžší brnění obtížné, protože bránily účinnějšímu pohybu. Z dějepisu si pamatujeme, že v husitských válkách špatně vyzbrojení sedláci vítězili právě proto, že byli mnohem lehčí a pohyblivější a vojsko vyzbrojené těžkou zbrojí nemělo šanci zvládnout rychlejší pohyby. Proto se začalo postupně přecházet na odlehčování chladných zbraní.
Původně rovné meče se začaly vykovávat do špičky a ztenčovat, čímž ubyla značná váha. Také brnění se vyráběla stále jednodušší, taková, která by chránila jen životně důležité části těla. Ostatně s lehčími zbraněmi již nedocházelo k tak těžkým úderům a boje se začaly zaměřovat více na obratnost.
V mezidobí, kdy lidstvo neválčilo, se zbraně používaly k lovu a turnajům. To byly společenské záležitosti a také zbraně se používaly jiné, lehčí a hlavně efektní. Šikovný zbrojířský mistr, který dokázal vyrobit kvalitní zbraň byl ceněn stejně jako ten, kdo ji dokázal vyzdobit.
Ke zdobení zbraní se používaly vzácné materiály, rytiny, které zachycovaly hrdinské skutky jejich majitele, rukojeti se vykládaly zlatem, stříbrem a drahokamy. Kavalíři, kteří vstupovali do soubojů pro krásné ženy nebo malicherné hádky se pyšnili elegancí pohybů a meči a kordy, které byly vykovány mistrovskýma rukama a oslňovaly svou výzdobou.
Každá kultura, pochopitelně měla své zvláštnosti a z každé se pro naši generaci něco zachovalo. Také vývoj chladných zbraní nám podává obraz o historii lidstva a neškodí se z něho poučit.
Foto © Depositphotos.com/Dmitry Fisсher
