Mugaritz je známá restaurace, sídlící ve Španělsku. Konkrétně je to ve městě Errenteria a otevřela se v roce 1998. Tahle restaurace je považována ve Španělsku už vlastně za fenomén, co se týká jak kuchyně, tak i celkově jako restaurační zařízení.
Šéfkuchařem je tu Andoni Luis Aduriz, kterému se v průběhu let podařilo udělat z Mugaritzu světové uznávanou restauraci, mnohými cenami ověnčenou. Než se propracoval mezi absolutní špičku, tak mu to trvalo pouhé dva roky. Od roku 2000 je mezi elitními restauracemi, přičemž hned v tomto roce získala Mugaritz jednu michelinskou hvězdu. Druhá jim byla udělena po pěti letech. Převaha zdejšího personálu je sice mužská, ale najdou se tu i nějaké ty ženy, konkrétně jich je třináct.
Za restauraci Mugaritz mluví hlavně kuchařské činy, dalo by se říci s jistou dávkou nadsázky. Jak sami poznamenávají, tak všichni lidé rádi jedí. To uvádějí, že je jeden z důvodů, proč také rádi vaří a servírují pokrmy. Když se na to někdo podívá blíže, tak se zde připravují výlučné pokrmy z domácích surovin. V restauraci Mugaritz se neorientují pouze na chuťové buňky, ale také na estetiku. V současné době Mugaritz nabízí dvacet čtyři jídel. Co se týká umístění ve světovém žebříčku, tak Mugaritz se umístil nejvýše zatím na čtvrté příčce.
Je to jistě úspěch, ale budou chtít pravděpodobně ještě výše. Kdyby se mělo popsat, jak vypadá vstup do restaurace Mugaritz, tak by to mohlo leckterého člověka vyděsit. Je to totiž poměrně malého vzrůstu a obklopená řekněme, divoce rostoucí zelení. Na první pohled se od ostatních španělských restaurací liší, a to minimálně v tom, jak to vypadá uvnitř. Španěle jsou zvyklí na divočejší věci už z podstaty a tady to vypadá tak neutrálně a klidně, dalo by se říct. V podstatě žádná divočina, takže kdo má rád klid, tak si tady určitě přijde na své.
Aduriz sám podotýká, že chtěl vytvořit restauraci, která by rodilým Španělům připomínala dětství stejně tak jako jemu. Aduriz si potrpí hodně na v uvozovkách krásu jídla. Svým hostům se snaží nabídnout co nejlepší pokrm nejen na utišení hladu, ale také na oko. Mají tu i gril, takže zákazníci se shodují, že je omámí vůně hned, jak vejdou. Mají zde i jednu specialitu - horké kameny. Pozor, jsou jedlé. Někteří z návštěvníků nemají odvahu pozřít kámen, minimálně z toho důvodu, že by si zlomili jaksi chrup. Ale kdo ochutnal, tak se shoduje, že s trochou žvýkání to vcelku i jakžtakž jde.
