Ještě před padesáti lety bychom na místě, kde dnešní Dubaj stojí našli jen pár hliněných chatrčí tak, jako jinde v poušti. Pak se ale objevila nafta a rázem stany beduínů zmizely a život se od základů změnil. Vyrostly tu nádherné, skleněné mrakodrapy, velkolepé hotely, množství zeleně, široké bulváry, řady obchodů se zlatem, diamanty a neluxusnějším zbožím. A plány na rozvoj města jsou ještě velkolepější. Třeba vytvoření sítě tří set umělých ostrovů, tvořících mapu světa nebo Dubailand – největší nákupní centrum na světě s nejdelší umělou indoorovou sjezdovkou, největší zábavní park na Středním východě s replikami Eiffelovky nebo Tadžmahálu a jiných divů světa. Sice to někdy trochu zavání kýčem, ale návštěvníci a turisté zde musí nalézt úplně všechno. Nejluxusnější hotely se vším myslitelným pohodlím a vybavením, podmořskou dopravu, dokonce i interiérovou sjezdovku, umělé ostrovy a řeku. „Umělí“ jsou dokonce i hoteloví řidiči, kteří se tváří jako rodilí Arabové, ale ve skutečnosti pocházejí z Filipín, Nepálu nebo Keni.
Rodilých Arabů je v Dubaji jen asi 20 procent a patří k neprivilegovanější skupině obyvatel. Jsou majiteli většiny nemovitostí a také nesmírné zisky z prodeje nafty jdou většinou do jejich kapes. Druhou významnou společenskou třídou jsou přistěhovalí Evropané, nejčastěji Britové. Jsou to většinou odborníci, právníci, účetní nebo manažeři. Nejpočetnější společenskou vrstvu tvoří ti, kteří v podstatě zajišťují provoz města.. Jsou to přistěhovalci z chudých zemí, kteří zde vydělávají na své početné vzdálené rodiny. Jsou sice placeni špatně, ale proti možnostem, které jim poskytují jejich země, si zde žijí královsky. Vědí, že komu se podařilo se v Dubaji uchytit, ten získal jistotu dlouhodobého výdělku a hodně si této možnosti váží.. Nikdo tady nemyslí na to, co bude, až bude všechna nafta vytěžena.
Přestože město vyrostlo v oblasti, kterou my, Evropané, nepovažujeme za příliš bezpečnou, dá se říci, že Dubaj je tím nejbezpečnějším místem na světě. Můžete nechat otevřené auto na ulici a zase je tam najdete, procházet se v noci po ulicích bez obav z přepadení, nechávat klidně okna otevřená voňavému nočnímu vzduchu. Přestože o Dubaji se ví, že podporuje Al-Kaídu, z jejích útoků tu nikdo nemá obavy. Údajně nejen Al-Kaída, ale třeba i mafie mají v dubajských bankách uloženy peníze a potřebují město jako bezpečné zázemí. Bankovní pravidla tu nejsou tak striktní a klienty a jejich úmysly nikdo nezkoumá.
A tak každý, kdo do Dubaje přijede se nechá oslňovat luxusem, dýchá vzduch provoněný mořem, rostlinami a vonnými tyčinkami, naslouchá šumění fontán a vzdálenému hlasu muezína svolávajícího k modlitbám a pokud má i dost prostředků, připadá si jako v ráji. Největším, nejkrásnějším ale také neluxusnějším hotelem pro nejbohatší klientelu je Burj Al Arab. Je to jediný sedmihvězdičkový hotel na světě, přestože všude jsou hotely ohodnoceny pouze pěti hvězdičkami. Zde však jsou části interiéru ze zlata, vstupní hala je vysoká stoodmdesát metrů a personál se vám věnuje tak intenzivně, že všechna vaše, i nevyslovená přání, jsou již předem splněna. Tomu, samozřejmě, odpovídá i cena, která jde do desítek tisíc dolarů za noc.
Trochu levnější je třeba hotel Medinat Jumeirah, který poskytuje ubytování i ve vilkách a bungalovech. Samozřejmostí jsou u všech hotelů bazény s nejrůznějšími službami a kompletní nabídka společenského a sportovního vyžití, luxusní kuchyně a dokonalých služeb.
Při pobytu v Dubaji bychom si neměli nechat ujít návštěvu Vodního parku Wild Wadi s obrovským vodopádem, který se spouští každou hodinu, pro větší efekt doprovázen zvukem hromu. Park je vybaven obrovskými tobogány, z jejich vrcholků je úchvatný pohled na město.
Zážitky z návštěvy Dubaje jsou velmi intenzivní.Musíme počítat s tím, že se nejedná o levnou dovolenou, ale vidět toto město a nasát jeho atmosféru jen jednou za život stojí určitě za to.
