Lanýže, patří mezi pochoutky, které se jedí převážně v cizích zemích, i když u nás je též můžete najít v restauracích, ovšem víceméně jen ve velkých městech typu Praha a Brno.
V tomto článku se budeme věnovat jak gastronomii, tak obecným faktům o této houbě. Patří do rodu vřeckovýtrusných a nacházet je můžeme v oblasti Středomoří, konkrétně v Piemontu v Itálii, v Périgordu, který je ve Francii případně i okolo Istrijského poloostrova, což je dejme tomu Chorvatsko neboli Balkán. Lanýže rostou hlavně v listnatých lesích, konkrétně tam, kde jsou přítomny duby. Daří se jim hlavně ve vápnité půdě. Podíváme se, jak je poznat a hledat.
Rostou pod zemí, v hloubce patnácti až dvaceti centimetrů, o to hůře se pak hledají, někdy se musí dolovat zpod až dvou metrů. V některých zemích hledačům lanýžů pomáhají i cvičená zvířata, jako třeba pes nebo prase. Pokud se takovému hledači podaří najít opravdu výstavní kus, tak ho nesní, ale chodí s ním na výstavu. Aby je člověk vůbec poznal, tak musí mít na paměti, že jejich tvar je nepravidelný, kulovitý a podobný bramborám. Můžou být i hrbolaté, bradavčité, co se týká barvy, tak bělavé, žlutohnědé nebo šedočerné. Nejznámější je asi lanýž černovýtrusý. V České republice roste lanýž letní, který je ovšem chráněný zákonem a tudíž se nesmí sbírat.
Pokud by chtěl někdo sám pěstovat lanýže, musel by si nachystat či lépe řečeno vytvořit tzv. lanýžárnu. V podstatě jde o lesíky nebo sady, které jsou tzv. očkovány danou houbou. Vaření pomocí lanýžů je samostatné téma. Už v dobách Římanů je znali a jejich způsob přípravy spočíval v tom, že je pekli nebo vařili v červeném víně a pojídali s olivovým olejem. Mimochodem, přidávali je i do polévek a paštik, ono jen tak mezi řečí, s paštikami je tomu tak dodnes. Ale i v dnešní době se hojně využívají v kuchyni při takovém kořenění kuřat, či do pečených mas a vnitřností. V zahraničí se vyrábí dokonce lanýžový kečup, který chodí do prodejen v konzervách.
Mezi zajímavosti patří určitě i to, že se lanýžem například ochucuje med nebo čokoláda, to ovšem ale opět v zahraničí. Itálie spolu s Francií se neustále přou o to, kdo z nich má výsadnější právo na pravé lanýže. No a něco z jiného soudku – lanýže jsou afrodiziakum, tedy prý a navíc jsou brány jako zdroj životní energie. Největší nalezený lanýž vážil jeden a půl kila a byl vydražen za neuvěřitelných zhruba šest milionu korun, tedy v přepočtu. Lanýžům jako takovým se od roku 1820 přezdívá černý démant kuchyně.
