Neodolatelná legenda jménem poklad Templářů

front.post
front.public: 12. 05. 2016
time01
Málokterý  řád je opředen takovým množstvím pověstí jako templáři. Jejich moc a bohatství byly údajně nesmírné a to bylo také příčinou jejich záhuby. Templářský řád byl založen roku 1119 francouzskými rytíři v dobytém Jeruzalémě. Jejich název pochází od  názvu jejich  původního obydlí  v paláci krále Balduina II., které se jmenovalo templ.
Původně bylo posláním řádu chránit poutníky putující na svatá místa  před  Saracény a lupiči. Počet členů řádu ale stále rostl  a začali se zabývat také obchodem a financemi. Řád bohatl, patřila mu velká území, hrady a zámky a další majetek.To přilákalo pozornost francouzského krále Filipa Sličného, který potřeboval peníze a vypůjčil si je právě od templářů. Aby je nemusel vracet, zosnoval spolu se slabošským papežem Klimentem, který mu byl zavázán a bál se ho a svým ministrem Nogaretem, na základě falešných obvinění a doznání procesy, díky kterým se mu podařilo řád templářů zničit.

Obviněni ze zrady, spiknutí a zločinům proti králi i církvi byli převážně pohlaváři templářského řádu, kteří byli vězněni, nelidsky mučeni a upalování na hranicích  s jediným cílem – získat informace o tom, kde je ukryt jejich poklad. Jednalo se údajně o nesmírné bohatství, které se řádu podařilo nashromáždit a které využívali ke konání dobrých skutků.

Velkou část templářských rytířů i hodnostářů se mučením podařilo zlomit, ale někteří z nich odolali a i na hranici se jim podařilo přesvědčil lid, že jsou neviní a žádného z činů, ze kterých byli obžalováni se nedopustili. Přestože i vysoce postavení lidé a soudci měli své pochybnosti, bylo jen málo odvážných, kteří se rytířů odvážili zastat. Procesy s templáři nám hodně připomínají hony na čarodějnice, kdy každý výmysl byl dobrý a proti nesmyslnému trestu nebylo odvolání.

Nevinu řádu se pokusil prokázat církevní koncil v roce 1311, kdy devět rytířů řád obhájilo, ale rozhodnutí o jeho nevině bylo zrušeno v roce 1312 na základě zásahu krále Filipa IV. Sličného.

Statečně se choval velmistr řádu Jakob de Molay, který šest let odolával vězení a nejtěžšímu mučení a jehož doznání král nutně potřeboval.  Velmistr však před soudem odvolal všechno, co přiznal na základě nelidských muk a odmítl vyzradit úkryt pokladu, o který králi šlo především. Proklel krále i jeho přisluhovače a podle dochovaných pověstí se kletba naplnila. Všichni zemřeli zakrátko velmi podivným  způsobem a králova mrtvola byla zohavena k nepoznání.

V roce 1745 se objevil dopis Jakoba de Molay, který synovci hraběte de Beaujeau sděloval informace, které se vážou k úkrytu pokladu. Podle dopisu měl být klíč ukryt v rakvi jeho dědečka, bývalého templářského velmistra hraběte Guicharda de Beaujeu spolu s částí pokladu, který se podařilo vyvézt ze Svaté země. Opravdový poklad se ale má ukrývat ve sloupech u vchodu do hrobek velmistrů, v jejichž dutině je tajná skrýš.

Hrob hraběte de Beaujeau a vchod do hrobky velmistrů hledalo mnoho lidí na všech francouzských zámcích a hradech. Dodnes se však nenašel ani poklad, ani žádné vodítko, které by k němu vedlo. Poklad, který je údajně chráněn kletbou velmistra Jakoba de Molaye se stal dalším neodhaleným tajemstvím.