Mezcal je jeden z těch známějších alkoholických nápojů, pocházející z Mexika. Vyrábí se z agáve, což je rostlina, příbuzná se chřestem, v přeneseném významu, pochází totiž z čeledi chřestovitých. Z agáve se vyrábí vlákno sisal, ale z modrého se pálí další alkohol, a to tequilla.
Indiáni pálí z agáve také svůj vlastní oblíbený alkoholický moc – pulque. Ale nyní tedy k mezcalu. Historie mezcalu je opředena příběhem nebo chcete-li legendou. V Mexiku se povídá, že jednoho dne blesk udeřil do agáve, ve kterém to začalo vařit či vřít, otevřelo se a vylila se šťáva. Od toho pochází i název pro tuto tekutinu – elixír bohů.
Není však doložené, respektive vůbec jisté, že se to stalo, je to jenom pověst. Jelikož Mexiko bylo pod nadvládou Španělska, tak se nyní nebudeme zabývat politikou, ale přímo mezcalem. Mezcalu se v Mexiku říká ohnivá voda, což celkem odpovídá, protože jak je známo i z pokrmů, tak tato část zeměkoule je zvyklá na ostřejší a pálivější chutě. Právě Španělé, kterým Mexiko patřilo, znali pálení a destilaci zhruba od osmého století. Znali právě indiánský pulque, ale ten nemá vysoký obsah alkoholu, tak začali experimentovat a vznikl mezcal. Obvykle se k výrobě alkoholu používá cukrová třtina a hrozny, to jsou dvě základní složky.
Mezcal se v Mexiku vyrábí v malovýrobě, což u alkoholu není zrovna zvykem. Výroba se předává z generace na generaci a techniky, které používají, jsou známé už dvě stě let. Když se sklidí agáve, uříznou se listy a kořeny a posléze se praží v povrchových pecích, což jsou takové hliněné valy, pod kterými jsou horké kameny. Po pražení se rozdrtí nebo rozmačkají a nechají se kvasit s přídavkem vody v sudech, potažmo kádích. Následně je z toho kaše, která se posléze destiluje a pozor, může to být například v hliněných květináčích, což je poměrně zvláštní. Mezcal se nechává v sudech zhruba jeden měsíc až čtyři roky.
V některých případech se stává, že se nechávají v sudech až po dobu dvanácti let. Hotový mezcal musí mít nejméně padesát pět procent alkoholu. První destilace se jmenuje punta, ze které získáte zhruba něco málo přes třicet sedm a půl procenta alkoholu. Co se týká servírování, tak v Mexiku se obvykle mezcal pije normálně, tím je myšleno, samostatně, bez příměsí například nějakých koktejlů a tak podobně. Přidává se obvykle plátek pomeranče na ozdobu. Často se doplní i tzv. červem, což je směs mletých smažených červích larev, chilli papriček a soli.
