Na severu Německa, přímo na pobřeží Severního moře najdeme staré hanzovní město Lübeck. Chceme-li se o něm dozvědět co nejvíce, postačí, když si přečteme román tamního významného rodáka, spisovatele Thomase Manna, Buddenbrookovi.
Spisovatel své rodné město vystihl do detailu a celý svět si díky tomuto vynikajícímu dílu dokáže představit, jak město vypadalo v 19. a na počátku 20. století. Hrdinové Mannova románu žili ve stínu sedmi věží města, které bylo usedlé a těžkopádné, bytelné i důkladné zároveň. Stejná byla i jeho architektura, která byla masivní a propracovaná s německou důkladností. Dodnes zde nacházíme úzké uličky a staré dvory, ve kterých bychom se klidně mohli ztratit a přitom se zde cítíme bezpečně. První zprávy o založení Lübecku se objevují roce 1143, kdy byla mezi soutokem řek Trave a Wakenitz založena kupecká osada. Navazovala na původní hrad a kostel, které byly obklopeny jen několika domky sloužících.
Nové město se ze svého založení dlouho neradovalo, už v roce 1157 vyhořelo do základů. Rozrůstat do dnešní podoby se ale začalo až ve 13. a 14. století, kdy zde vznikla řada staveb, jako například Dóm se dvěma věžemi, Mariánský kostel nebo radnice, která se honosí několika stavebními slohy. Gotické štíty doplňuje renesanční schodiště a podloubí. Podle jejího vzoru se pak stavěly radnice i v jiných hanzovních městech. Město si tyto krásné stavby mohlo dovolit, bylo velmi bohaté a jeho bohatství pocházelo především z obchodu.
Do města lze vstoupit bránou zvanou Holstenor, která chrání přechod přes řeku. V její blízkosti se nacházejí historické solnice, sklady na jeden z nejvýznamnějších obchodních artiklů města. Sůl, která se dolovala v blízkém Lüneburgu se nakládala v Lübecku na lodě a nazpět se dováželo cenné zboží, jako kožešiny, vzácné kovy, jantar nebo koření. Protože chtěla bohatnout i jiná města, místní obchodníci brzy pochopili, že pro jejich i městské blaho bude mnohem prozíravější, když se spojí dohromady a vytvoří spolek – hanzu. Ta byla již ve 13. století nejmocnější silou ve městě a získala si respekt dokonce i císaře Karla V. Ve 14. století se Lübeck stal největším a nejbohatším německým městem a toto prvenství si udržel více než 200 let. Své nejhorší období zažil za 2. světové války, kdy byly na město pořádány nálety a jeho velká část byla zničena.Už v roce 1987 byl však zařazen do seznam památek UNESCO a dnes se v něm vyskytuje více než 1 000 památkově chráněných objektů.
Lübeck však není jen mrtvou historickou rezervací. Je to živé město, s několika univerzitami, divadly a moderními městskými částmi plnými nákupních center a moderního komfortu. V restauracích najdeme tradiční německou kuchyni ovlivněnou světovými prvky dovezenými do přístavu námořními cestami. Je ovšem pravda, že obyvatelé Lübecku holdují svým tradicím, takže každé jídlo je většinou kalorická bomba. Jsou také vyznavači těžkých vín a mezi světoznámé speciality patří tradiční marcipán Marcis Panis. Turisté se mohou ubytovat v solidních rodinných hotelech nebo také v moderních, luxusně vybavených turistických centrech.
Městu vládne, kromě obchodu, také hudba. V letních měsících se zde konají tradiční hudební festivaly, které do Lübecku přilákají tisíce turistů.
