Členy kapely tvoří bratrské duo zpěváci Jiří Bareš a Marek Bareš, který je současně i kytarista. Nechybí bubeník Miloš Blaháček a basista Tomáš Muller. S klukama jsme pokecali o přípravách nového alba, textech, politické situaci i o plánech na konec roku.
Ahoj kluci, vy jste počátkem prosince letošního roku pokřtili očekávané album "Čapí", které má dost přívětivý název. Pojďme celkově k albu, jak dlouho vznikalo a co na něm vlastně najdeme?
Jirka: Krásnej den přeji! Album „ČAPÍ“ jsme nahrávali ve studiu Hostivař u skvělého Zdeňka Šikýře. Je to naše první vyloženě české album. Obsahuje deset songů a až na „Máš tlustou mámu“ a „Letní“, které hrajeme skoro od počátků kapely, vznikaly ostatní songy od poloviny roku 2015.
Vaše hudba je především punková a když se koukám na ty názvy, úvodní singl “Čapí”, “Rasistická” nebo “Máš tlustou mámu”, co chcete fanouškům především skrze texty předat?
Ruzty: Tyto songy jsem napsal já a popravdě hlavním účelem textů, které dělám je, abych se pobavil sám, přičemž tak nějak doufám, že to bude bavit i ostatní. Dělám veselou muziku a adekvátně k tomu se snažím dělat i veselé texty. Stejně tak textuje i občas Jirka. Jeden z mála vážných songů, které jsme udělali, je “Veganská”, u které jsem dělal muziku já a text, který mám hrozně rád, Jirka. Je to takový vtipný paradox, protože náplní je to song, který je blízký mně, ale otextoval ho masožrout Jirka. Ty veselé texty zdůrazňuji, protože není nic horšího než textař, který se pouští do vážných témat a nemá na to. Tím ale nechci říct, že by ty veselé byly jednoduché, “Čapíčapí” jsem třeba vymýšlel půl roku.
Jirka: Já souhlasím s Ruztym, děláme songy, které nás baví a jsme rádi, že stejně tak snad baví i lidi. Asi nejvíc jsem šťastný, když vidím na našem koncertu, jak se všichni smějí, tancují a řvou…starostí máme dost, pokud bude naše vystupování fungovat tak, že lidi na všechny špatné věci zapomenou, pak budu mít radost. Nemyslím si, že jsme punk, na to jsem já až moc měkký. Mám rád melodickou muziku, ať už popovou, rockovou, punkovou, nebo jakoukoliv jinou.
Hudba je také mnohdy nástrojem, jak se vyjádřit třeba k politickým a společenským názorům. Vím, že zpěvák Jirka se často účastní i různých demonstrací a je politicky aktivní. Přemýšlíte, že by se tato tématika v budoucnu i třeba více projevila ve vašich textech?
Ruzty: Pro mě politika do muziky nepatří. Pro hodně lidí znamená punk/punkrock jako muzika nějakého kritického postoje vůči věcem kolem něj. Já na tohle kašlu. Abych to uvedl na pravou míru, my žádný punk nehrajeme, hrajeme maximálně tak lollipop punk. Pro mě je punkáč člověk, který si dělá, co chce a nenechá si do toho kecat. V tomto ohledu se za punkáče považuji, ale samozřejmě alkopunkáči do mě. Dělám si muziku, která mě baví a obětuji tomu hodně věcí. Samozřejmě vnímám dění okolo sebe a některé skutky mě dokáží naštvat, ale určitě touto cestou texty nepovedeme. Maximálně v budoucnu zrealizujeme jeden song, ve kterém to tak nějak všechno shrneme - “komouši a fašouni chcípněte” a dost.
Jirka: V osobním životě politiku řeším aktivně, s kapelou Maniac ne a nikdy nebudu – chci, aby se s náma lidi bavili, ne aby si přidělávali starosti. Kdybych ale takové texty psal, tak o tom, aby se všichni přestali koukat jen na sebe, aby přestali házet do jednoho pytle, aby místo nadávek zkusili naslouchat, aby místo odsuzování se navzájem snažili pochopit. Prostě i tak spíše pozitivně, než negativně. Život není jednoduchý, svoboda není jednoduchá a já chápu lidi, kteří mají problémy a hledají řešení. Lidé by si ale měli uvědomit, že demokracie byla, je a bude to nejmenší zlo. Volit jednoduchá řešení, jako chce předvádět určitá část politického spektra vedená naším prezidentem, nikam nevede. Nebo teda vede - před rok 1989, ale tam se bude chtít vrátit jedině bolševik nebo člověk, který věří nesmyslům.
Mě dost zaujaly i vaše vtipné videoklipy. Jde vidět, že si často děláte legraci a máte okolo sebe velkou bandu lidí, kteří vás následují. Kdo vymýšlí klipy a jaký byl pro vás doposud největší zážitek z natáčení?
Ruzty: Tak třeba pro song Rasistickou jsem měl scénář v hlavě už dávno, aniž bych věděl, že nějaký takový song někdy udělám. Jen se teda mělo původně jednat o proměnu ve vietnamce a ne v černošku. A jinak je to společná práce celé kapely. Sejdeme se na pivu, vymýšlíme blbosti a pak tam tu největší dáme. Tato spolupráce za účelem vzniku scénáře klape na výbornou.
Jirka: Největší zážitek…Když jsme v Rasistické jeli v kapelní dodávce v osmi lidech a řídil Štěpán, který neměl papíry (smích). Bylo toho určitě víc, ale tohle je čerstvá záležitost.
Jste punkáči i v osobním životě? Co nejvíc šíleného jste kdy třeba provedli?
Jirka: Mám rád punkovou muziku, ale nejsem punkáč, ani si na něj nechci hrát. Dělám to, co mě baví a nevnímám občasné kecy lidí, co mi říkají, jak je to všechno zbytečné. Jak kdyby osm hodin denně v práci mělo nějaký větší smysl. Snažím se, aby tu po mně zůstalo víc, než jen vypitý půllitr a prázdná lednička.
Kde vás fanoušci mohou v nejbližší době vidět?
Jirka: V prosinci máme ještě tři koncerty, 17.12. v Thalheimu (Neměcko), 19.12. hrajeme na studentské akustické akci v Praze a 25.12. zakončíme naše vystupování v letošním roce Vánoční afterparty v Zábřehu. Zveme všechny kamkoliv!
A moje poslední otázka na závěr, kde se vidíte za 10 let? :)
Jirka: Na Šumavě s mojí Klárkou. Chci mít srub, koně, děti a hudební studio. A hlavně s kapelou pořád objíždět republiku, to je jasný!
Marek: Ve Střední Americe, jak přemýšlím, kterou z mayských pyramid si koupím, abych na ní mohl rekonstruovat přistávací plochu pro marťany :)
Kluci díky moc za rozhovor a přeji vám spoustu dobrý hudby a ať vám to šlape!
