Patří k nim například město Porto, které leží na západním pobřeží Portugalska. Je to druhé největší město Portugalska a v jeho architektuře najdeme snad všechny stavební styly minulých století. Jeho historie sahá až do roku 200 p.n.l., kdy byla Římany poblíž ústí řeky Douro založena osada Portus Cale, ze které později vyrostlo přístavní město Porto. Od názvu této osady dostala později jméno i celá země – Portugalsko.
Musíme podotknout, že díky velmi složitému a náročnému podloží vznikalo město jen velmi těžko. Do žulových masívů musely být tesány terasy, na kterých pomalu rostly nové domy. Možná proto se zde promítá tolik stavebních slohů, protože město rostlo postupně po celá staletí.
Portugalsko a Španělsko patřily odedávna k silně katolickým zemím a proto není divu, že už ve 12. století vyrostla ve městě katedrála, která byla postavena na nejvyšším místě nad městem. Do doby, než byla vystavěna se bohoslužby konaly v dnes nejstarším kostele Sao Martin de Codefeita. Doslova to znamená rychle postavený. Jeho stavitelé jej vystavěli v románském slohu. Ve stejném slohu se začala stavět i katedrála, avšak dokončena byla již ve stylu gotickém.
To, že se Porto stalo výstavným městem dlužno přičíst jeho radním, církevním hodnostářům a mecenášům, kteří se snažili o jeho rozkvět. Svobodomyslnost občanů Porta dokládá vyhláška, která má kořeny již ve středověku a podle níž se ve městě nesměl usadit žádný urozený člověk. Měšťané neměli se šlechtou dobré zkušenosti a proto se jí snažili raději vyhnout. Dobýt Porto se nepodařilo ani Napoleonovi, který zde v roce 1808 utrpěl potupnou porážku.
Jeho výstavba byla financována především z obchodní vinařské činnosti. Ostatně zde pěstované víno je dodnes velmi ceněné a vyrovná se všem špičkovým, světovým značkám. Jistě se nám vybaví zejména portské, které vzniklo smícháním portugalského červeného vína s likérem a rychle se rozšířilo do celého světa.
Obchodovalo se také s rybami. Dodnes se vyvážejí kvalitní portugalské sardinky a jejich zpracování a konzervování dalo práci mnoha lidem. Dalším bohatstvím Porta jsou korkové duby a díky jim stále kvetoucí obchod s korkem.
Historické centrum začaly v současnosti doplňovat moderní stavby, na kterých se podíleli i významní světoví architekti. Na konstrukci mostu přes řeku Douro najdeme i rukopis známého tvůrce Eiffelovky Gustava Eiffela. Nejznámější je most Ponte de Dom Luis I., který byl ve své době považován za zázrak.
Obyvatelé Porta, kterých je asi 330 000, jsou velmi hrdi na své město, které bylo v roce 1994 prohlášeno Evropským městem kultury.
Pokud město navštívíte, určitě se rádi projdete v historických čtvrtích a uličkách, které vás dovedou na náměstí Ribeira. Možná se svezete i na staré bárce, které patří dosud k významným dopravním prostředkům města.
Nejpříznivější doba k návštěvě Porta je od března do června a nebo na podzim. Až usednete v hospůdce, kde vám nalijí výborné portské, dáte nám jistě za pravdu, že jste se ocitli v jednom z nejkrásnějších a nejzajímavějších měst Evropy.
Foto © Depositphotos.com/Portumen
