Je dokonce ověřeno, že pranostïky fungují a také to, že počasí v jednotlivých obdobích signalizuje jeho stav v období jiném a hodně vzdáleném. Vezměte si jen to, již zmíněné, „vánoce na blátě, velikonoce na ledě“. I dnes máme lidi, kteří si počasí celoročně zapisují a kontrolují podle pranostik a zjistili, že podle nich dokonce lze odhadnout i to, jaké bude počasí ráno nebo večer.
Když to tedy vezmeme od začátku, dozvíme se, že „na Tři Krále hodně hvězd, bude hodně brambor“, „ svítí-li slunce na Hromnice, bude zimy o šest neděl více“ a také „je-li mráz na svatého Gabriele, bývají žně veselé“.
Známá březnová pranostika nám říká, že „na Svatého Řehoře, čáp letí od moře, žába hubu otevře a líný sedlák, který neoře“ a „ o svatém Kvirinu, je už teplo i ve stínu“.
To ale neznamená, že už se zima vzdala. Sníh může být i o dubnových velikonocích, protože „je-li Zelený čtvrtek bílý, bývá teplé léto“. Tady už ale začínají spíše pranostiky, které hovoří o vodě a dešti, která je pro zemědělce velmi důležitá. Třeba to, co říká, že „prší-li o Velikonočním Hodu, bude v létě nouze o vodu“.
Zahrádkářům a zemědělcům je známo, že v květnu ještě není vyhráno, přicházejí totiž ledoví muži. I s nimi je spojeno mnoho pranostik a dokud nepominou, ven se raději nic moc nevysazuje.
Červnový Medard je úplně jasný a už nám mnohokrát ukázal, že přísloví o jeho účincích jsou pravdivá. S ním si ovšem nezadá Ladislav, o kterém se říká, že „prší-li na Ladislava, déšť po sedm neděl trvá“. Ale „na Svatého Jána, otvírá se létu brána“ a mohlo by už být teplo.
Konečně je tu taky Svaté Markyta, co hodila srp do žita. Sledovat bychom měli ale Svatého Vavřince, který „nám ukazuje, jaký podzim nastupuje“. Stejně tak se říká, že „Jiljí jasný, podzim krásný“.
„Na Svatého Jeronýma, stěhuje se k nám už zima“, „Šimon a Judy, kožich sneste s půdy, tuhnou v zemi hrudy“ a vzápětí je tu Svatý Martin na bílém koni a „na Svatou Kateřinu, schováme se pod peřinu“.
Jaký bude leden nám signalizuje den Obětování Panny Marie. Pokud je „noc jasná, čistá, krutá zima se v lednu chystá“ nebo „ chodí-li svatá Kateřina po ledě, chodí svatý Štěpán po blátě“. Taky platí, že „ když na Mikuláše prší, zima lidi hodně zkruší“.
I když žijeme ve středním pásmu, kde se střídají roční období, pokud je těch krásných a teplých dní více, je to spíše výjimka. Jen si to vezměte. Leden by měl být určitě studený, ale už „ únor bílý, pole sílí“, „ březen, za kamna vlezem, duben, ještě tam budem“, „ studený máj, v stodole ráj“ stíhá „ Medardovu kápi, kdy čtyřicet dní kape“ a už tu máme „ Svatou Annu a chladna z rána“ a „na Svatého ducha, nesvlíkej kožucha, a po Svatém Duchu, zůstaň zas v kožuchu“. Je tedy jasné, že když se všechny pranostiky trefí, moc se neohřejeme a stojí za to uvažovat o dovolené u moře. I když – kdo ví, jako pranostika mají zase jinde.
