Volné lezení – dvě slova, která znají hlavně ti, kteří se zaobírají horolezectvím, protože je to jeden ze způsobů právě tohoto náročného sportu. Při volném lezení se musí člověk spolehnout vyloženě jen sám na sebe, protože v podstatě jde o to, abyste se mohli pohybovat po skále přirozeným způsobem, to znamená, že se využívá přirozeného povrchu skály a k tomu ještě i síly lezce.
Je to opak technického lezení, při kterém se používají různé pomůcky. Ve volném lezení má sportovec tak maximálně jištění pro případ pádu. Volné lezení se začalo praktikovat z toho důvodu, aby to bylo šetrnější ke skále. Navíc ho lidé považují za těžší způsob z hlediska sportovního.
Volné lezení se ještě navíc dělí na několik způsobů. Tak jako první tu máme hlavně sportovní lezení, které je v současné době asi tím nejpopulárnějším druhem z oblasti lezení volného. Horolezec či spíše lezec se pohybuje po cestách, které tzv. slézá na jeden zátah. Nemůže to být ovšem ledajaká cesta, musí se jednat o sportovní cestu, která je lemovaná skalami a lezec je zdolává vlastní silou. Právě sportovní lezení začalo pronikat do moderního sportu už v sedmdesátých letech. Začali to jako skoro všechno Američané, když hledali způsob, jak by se dali zdolávat sice menší, ale zato obtížnější vrcholy. Horolezec John Gill byl dokonce první, který to považoval za životní styl. Ovšem volné sportovní lezení má svoje kořeny už od roku 1874.
Sportovní lezení, které patří do volného, má ještě odnož v podobě pískovcového lezení. Má speciální pravidla a způsoby jištění, které jsou dělaná podle vlastností českých a saských pískovců. Pokud se podíváme na lidi, kteří se tímto sportem baví, tak můžeme obvykle vidět, že jsou samý sval a šlacha, bez toho by to nešlo. Člověk – lezec, by měl mít v rukou a nohou ohromnou sílu, aby se jednak udržel a jednak vyšplhal. Místa na skalách, do kterých se dávají ruce, jsou chyty, pro nohy je pak název stupy.
Nesmíte však zapomínat, že se leze celým tělem, čili hodně trpí klouby či kolena. Lezci mají také svůj typický žargon neboli názvosloví. Jsou tam slušné výrazy, ale pak také ty, které se nedají absolutně použít v tomto článku, tak tedy jeden slušný za všechny ostatní – lokr – to je v podstatě kámen, který hrozí spadnutím, když ho zatížíte. V podstatě na celém světě je spousta míst, kde se dá provozovat volné lezení, ale na jednom se lezci shodují. Nejkrásnější je to prý na Filipínách na útesu El Nido.
