Koření mělo po celá staletí velký vliv na lidský život a na hospodářský vývoj mnoha zemí. Exotické a aromatické koření poskytovalo a poskytuje požitek z jídla, je neocenitelné v lidovém lékařství a v moderních lécích.
Ale naplňuje svojí vůní i náš byt, navoní i nás samotné a oživuje jazyk rčeními jako "koření života" a "dát něčemu říz". Obchod kořením vnesl do dějin romantiku a drama v podobě dobrodružství námořních kapitánů a cestovatelů, kteří se vydávali na pouť za těmito vyhledávanými a drahými podklady. Lze přepokládat že už před 50 000lety se začaly užívat k dochucování masa listy některých rostlin. Avšak první archeologické nálezy, dokládající užití koření, jsou až z doby neolitu. V té době se kořenilo kmínem a mákem. Nejstarší písemné zprávy o užívání koření pocházejí z Číny, z první poloviny 3. tisíciletí př. n. l. Také staroegyptské recepty z poloviny 2. tisíciletí př. n. l. vyžadovaly různá koření - anýz, hořčici, kmín, koriandr, mátu, pelyněk, skořici nebo šafrán. Sumerové pěstovali v Mezopotámii fenykl, kmín, koriandr, šafrán a tymián. A už staří Indové používali kardamon, kurkumu, hřebíček, muškátový květ, pepř a skořici.
Mnoho zpráv o koření se dochovalo ze starého Řecka, kde nechyběl tymián, bobkový list a šafrán. Velkou úlohu hrálo koření ve starořeckém lékařství. Hippokrates, jeden z nejslavnějších lékařů všech dob, zanechal spis o prostředcích téměř proti všem nemocem. Jiný řecký lékař a přírodovědec Theofrastos se zmiňuje o léčebném účinku skořice, koriandru, tymiánu, máty peprné a majoránky. Jakýsi zlatý věk koření nastává ve středověku. Po ukončení křížových výprav se výrazně rozšířil obchod s kořením. Velký rozruch vyvolávají zprávy benátského cestovatele Marka Pola (1271). Ve svém cestopise při cestě přes západní a střední Asii do Číny mj. píše, že Jáva a Sumatra jsou velké ostrovy bohaté na pepř, muškátové oříšky, hřebíček a jiné drahocenné zboží. Na Cejlonu a v Etiopii poznal sezamový olej, na Malabarském pobřeží pepř, zázvor, skořici a hřebíček. V r. 1298 popsal Marco Polo vše v knize Indický pepřovník. Jeho kniha podnítila objevné cesty slavných mořeplavců, které měly za úkol především zjednodušit a zlevnit dovoz koření do Evropy. Např. roku 1492 se do Evropy dostalo z Ameriky nové koření, paprika, vanilka a to díky K. Kolumbovi.
Také Vasco de Gama se roku 1498 vypravil v čele portugalské expedice, aby prozkoumal námořní cestu do Indie. Tato objevná cesta byla nepochybně pro Portugalsko velikým vítězstvím. Zápas o koření však pokračoval. V roce 1595 vypravili svou první expedici Holanďané, pozadu nezůstali ani Angličané. Přesto koncem 17. stol. byli Holanďané jedinými pány Východoindických ostrovů koření. Angličanům zbyl jen nepatrný vliv a Portugalci prakticky skončili úplně. Roku 1519 F. de Magalhäes vyplul s 265 námořníky západním směrem, aby objevil novou cestu ke koření. Objevil Filipíny, kde byl zabit. Zpět do Evropy se po 3 letech vrátila jediná loď Victoria s posledními 18 muži. Na její palubě byl především hřebíček. Kapitán lodi Juan Sebastian del Cano byl povýšen do šlechtického stavu. Ve svém erbu měl 12 hřebíčků, 3 muškátové ořechy a dva pruty skořicovníku.
Dnes se už většina exotického koření nepěstuje jen v původních krajích, nýbrž i v zemích klimaticky podobných. Hřebíček neroste jen na ostrovech koření, a na Sumatře, ale především v Zanzibaru, muškátový ořech se pěstuje také v Západní Indii, zázvor se pěstuje v Indii, v Číně ale i na Jamajce. Vanilka, původně pěstovaná jen v Mexiku, byla úspěšně vysazena i v jiných oblastech, paprika dnes roste prakticky všude na světě. Jen cejlonskou skořici nelze vypěstovat jinde než na Cejlonu a nejlepší nové koření je pouze z Jamajky, Kuby nebo Trinidadu. A jak to bylo s kořením v Čechách? Např. za Karla IV. byly pražské trhy doslova plné rozličného koření. Sám panovník vyjednal u benátských obchodníků značné výhody. V klášterních zahradách se pěstovaly aromatické rostliny koriandr, fenykl, yzop, mařinka vonná, libeček, brutnák, majoránka, bedrník, anýz. V době husitských válek panoval čilý obchod s exotickým zbožím. Dovážel se pepř, hřebíček, šafrán, skořice, mandle, rozinky aj.
