Red 2 - Ti nejlepší nikdy nespí

front.post
front.public: 07. 08. 2013
time01
Stále v penzi a ještě nebezpečnější a ještě zábavnější! Bruce Willis, Helen Mirren a John Malkovich se vrací v akční komedii RED 2 jako elitní agenti ve výslužbě, kteří rozhodně nezrezivěli a umí kousat. Jsou RED (Retired Extremely Dangerous) a před pár lety všechny nadchli. Oscarová dáma Helen Mirren jako zabiják v maskáčích a s velmi těžkým kulometem, uhrančivý John Malkovich jako paranoidní chlapík s batohem plným dynamitu a Bruce Willis jako bývalý agent na odstřel.

Nabitá akční komedie RED 2 je pokračováním celosvětově úspěšného filmu o bývalém agentovi CIA, který stále leží někomu v žaludku. Frank Moses dává znovu dohromady svůj svérázný tým elitních tajných agentů. Jejich prvním úkolem je přežít a hned tím druhým je vypátrat ztracenou smrtící zbraň příští generace, která může změnit rozložení sil ve světě. Budou muset odolat hordám nemilosrdných zabijáků, teroristů a mocichtivých vládních úředníků, toužících vyzkoušet si technologicky vyspělou superzbraň. Mise zavede Franka a ostatní RED do Londýna, Paříže a Moskvy. Jejich nepřátelé mají palební i početní převahu, navíc mají Frank a ostatní problémy i tak trochu sami se sebou. Chtějí-li agenti zachránit svět a zůstat přitom na živu, nezbývá jim nic jiného, než se spolehnout na svou vynalézavost a důvtip, na dovednosti ze staré školy. A na trochu toho dynamitu.

„Red 2 má strukturu akčního filmu, ale postavy jsou komediální, protože uprostřed extrémního násilí řeší absurdní problémy,“ říká režisér Parisot. Film je plný exotických lokací, fascinujících automobilových honiček ulicemi Paříže a akčních scén, ve své podstatě je to však film o mezilidských vztazích, o tom, jak těžký má tajný agent (Frank) úděl. „Frank neví, co si počít s obyčejným vztahem, a Marvin nešetří radami. Přitom je vysoce pravděpodobné, že o tom sám nic neví,“ říká Willis.
Novými posilami REDího týmu jsou i Catherine Zeta-Jones (Miranda) a Anthony Hopkins (Bailey), který vzal přípravu na film velmi zodpovědně. „Trochu jsem to se čtením scénáře přeháněl. Četl jsem ho snad dvěstěkrát,“ říká Hopkins. „Ale dělal jsem to proto, abych si vytvořil pevný základ pro improvizaci. Jedině tak můžete otevřít svou mysl a nemusíte se starat o text, protože ho umíte i pozpátku. To je okamžik, kdy začíná být hraní zábava,“ dodává Hopkins.