Tento sport by se dal definovat jako spojení sjezdového lyžování s horolezectvím v obtížných vysokohorských podmínkách. Většinou se jezdí mimo značené a upravené trasy v divokém terénu a používají se i speciální pomůcky – boty, vázání, kratší lyže a také horolezecké vybavení. Podmínky pro tento sport nabízejí zejména země, které mají vysoké hory, jako je třeba sousední Rakousko, nebo Itálie či Francie. Hodně se podobá extrémnímu lyžování.
Ve vysokohorských rekrečních střediscích ale nabízejí tyto aktivity i běžným návštěvníkům, ovšem v terénu, který není tak nebezpečný a navíc s průvodci. Často bývají tyto aktivity spojeny třeba s přežitím v terénu, přenocováním v iglů nebo stanech či návštěvami ledových jeskyní. Jen je třeba dobře zvážit svou fyzickou kondici a schopnosti. Ti, kdo se skialpinismu věnují bývají zkušení vrcholoví sportovci, kteří jej pojali jako životní styl. Mají vynikající fyzičku a zkušenosti jak z horolezectví, tak ze sjezdového lyžování. To jsou dvě nejdůležitější podmínky k výkonu tohoto adrenalinového sportu.
První zmínka o skialpinismu pochází zhruba z devatenáctého století ve spojení s Johnem Thompsonem, horským poštovním doručovatelem, pro kterého bylo sjíždění divokého zimního terénu bylo jeho denním chlebem. Mezi průkopníky najdeme ale i lékaře, kteří se museli dostat k obyvatelům hor i v zimě.
Za duchovního otce skialpinismu je ovšem považován horolezec Wilhelm von Arlt, který stylem skialpinismu vyšel na tři tisíce metrů vysoký Rauris Sonnblick.
Foto © Depositphotos.com/petropavlovsk
