Capoeira je bojové umění, které má své kořeny v Brazílii. Jde o komplexní kulturní fenomén, obsahující svébytné bojové umění připomínající pohybovým stylem tanec s akrobatickými prvky, doprovázené původní hudbou.
Toto umění vzniklo v brazilském státu Bahia zásluhou otroků, přivezených v době kolonialismu do Brazílie z Afriky. Název tohoto umění je spojením afrického a brazilského původu, ale ani v jednom jazyce nic neznamená. Jelikož otrokům byl boj zakázán a porušení se trestalo velice tvrdě, obcházeli tento zákaz právě pohybem doprovázeným hudbou. Po boji mužů se připojovaly ženy s brazilskou sambou. Proto vypadala capoeira spíše jako tanec nežli boj. I tak ale od počátku 19. století brazilská vládnoucí třída tvrdě potlačovala toto bojové umění a proti capoeiristům postupovala neobyčejně brutálně. Barevní otroci byli v této nerovné společnosti v takovém postavení, že i pískání či postávání na rohu ulice, anebo vyluzování jakéhokoli zvuku bylo považováno za projev zakázané capoeiry a velmi tvrdě trestáno.
Kořeny a inspiraci pro toto bojové umění a jeho pohyby najdeme hlavně v přírodních jevech a mezi zvířaty. Obyvatelé často pozorovali chování zvířat a přizpůsobili své chování v boji tomu zvířecímu. Celý rituál boje je propojen s živou hudbou, kterou vytvářejí přihlížející. Všichni, shromážděni v kruhu, tleskají a zpívají. Někteří hrají na hudební nástroje, vyrobené z dostupných přírodních materiálů - buben, tamburíny, agogo, což jsou dva zvonky, které se rozezní úhozem dřevěné hůlky a na berimbau. Berimbau je hlavní nástroj capoeiry, vypadá, jako napjatý luk na kterém je připevněna rezonanční tykev. Vydává několik základních tónů, které jsou však velice důležité, protože udávají rytmus a typ hry. Boji se v Capoeiře říká hra a velice zjednodušeně existují tři hry. Angola je pomalá, středně rychlá je Banguela a nejrychlejším typem je Sao Bento. Ve skutečnosti existuje ale mnohem víc her, tyto tři jsou však základní.
