Jednou z nejrozšířenějších hazardních her na celém světě je poker. Má tu výhodu, že si jej můžete zahrát v kasinu nebo v jiné herně, stejně jako doma v obýváku s kamarády.
Hra není jen bezduché hromadění karet, ale je napínavá, vyžaduje soustředění a taktizování, i když její pravidla nejsou příliš složitá. Také počet hráčů není předem určen, ale pouze ve dvou hráčích není poker tak vzrušující, jako když se sejde od 3 do 10 hráčů.
Podle historických pramenů se vznik hry datuje již do prvního tisíciletí našeho letopočtu. Byla objevena v Číně, kde ji údajně hrál tehdejší čínský panovník se svojí ženou o novoročním večeru. Jestli si vzpomenete na Haškova Švejka, který hraje karty se šikovatelem Vaňkem a popisuje nadporučíku Lukášovi tuto hru jako „ nevinnou, která se hrála o Štědrém večeru“, má tedy tento výrok i historický podklad. Ve 12 . - 13. století se objevily hrací karty v Egyptě, v 16. století v Persii, tehdy ještě v podobě tenkých plátků vzácných dřev nebo slonoviny. Název hry pochází buď z Irska, Francie nebo Německa ze slov pocket, poque nebo pochen a hra se pravděpodobně vyvinula do dnešní podoby z renesančních her, kterými se bavila šlechta.
Nejvíce se poker rozšířil na počátku 19. století v USA, kde byl zpočátku jen vítanou kratochvílí, ale později poměrně slušnou výdělečnou činností pro profesionální hráče. Postupně se vyvíjel do dnešní podoby a rozšiřoval se i do Evropy a Asie. Tak jako u většiny her vzniklo i zde mnoho různých variant s rozličnými obměnami pravidel. Nejužívanější variantou je Texas Hold´em, z něho se odvozují varianty Omaha, Five Card Draw nebo 7 Card Stud. Jak je vidět již z názvu, určující pro pravidla je počet karet, se kterými se hraje, dále pak, jakým způsobem se sází a kolik hráčů se hry může zúčastnit. Cílem je vždy sestavení nejlepší kombinace karet, která má nejvyšší hodnotu ve hře. Pro začínající hráče je nejvhodnější Five Card Draw, protože její pravidla jsou nejjednodušší.
Varianta Texas Hold´em se obvykle hraje na pokerových turnajích. Jeden z profesionálních pokerových hráčů, Doyle Brunson, který se turnajů účastní, o této zajímavé hře napsal dokonce knihu. Popisuje v ní strategické a taktické postupy hry. Turnaje jsou na vysoké úrovni, hráči se vyznají nejen v taktice a mají velké zkušenosti, ale i znalosti matematiky, takže si umějí spočítat šance na vytvoření různých kombinací karet. Zkušený pokerový hráč vychází z toho, že jeho soupeři nebudou mít štěstí a předem nikdy nepočítá s tím, že zvítězí on. Ve hře je totiž důležité neřídit se emocemi, ale výhradně rozumem. Jakmile převáží emoce, je lépe hry zanechat. Hráč musí vždy vědět, kdy je jeho strategie již ohrožena a je třeba hru ukončit a pečlivě zvažuje míru rizika, které podstupuje. Je známo, že nejméně riskují nejlepší hráči. Ti si to dovolí jen tehdy, mají-li situaci dokonale pod kontrolou.
Počátek 21. století přinesl velký počítačový boom a s ním možnosti hrát tzv. on-line, tedy živě přes internet. To je velký přínos pro ty, kteří nemají potřebné spoluhráče ve svém okolí, ale poker rádi hrají. Do hry bývají zapojeny i hole-card kamery, kterými lze hru jen pozorovat. Díky tomu mohou sledovat i významné pokerové turnaje jako World Series of Poker nebo World Poker Tour také diváci, kteří se hry neúčastní.
Pokerové výrazy se běžně používají v americké a anglické kultuře jako konverzační obraty a málokdo tuší, že tato slova nebo slovní spojení vlastně vznikla u stolu s kartami. Hry všeho druhu jsou součástí naší civilizace. I když by se zdálo, že se jedná o pouhou zábavu, vždy nás něco učí. Někdy jsou to jen technické záležitosti, jako matematické kombinace nebo kombinace písmen, ale máme také možnost poznávat sami sebe, naše hranice sebeovládání, míry rozumného rizika, taktické schopnosti a nebo schopnosti odhadnout lidi a jejich reakce. To nám často může velmi pomoci nejen při pokeru, ale i v životě.
