Jak USA začala expandovat
Již v 19. století se začalo 13 kolonií, dnes spadajících pod USA, na pobřeží Atlantiku rozšiřovat dále a dále na jih a východ, až začaly zasahovat do území jiných zemí. Obyvatelé těchto kolonií se považovali za vyvolený národ a tím obhajovali veškeré své zásahy na území jiných států. Začaly se vytvářet první velké americké společnosti, jejich úspěch byl jedním z hlavních priorit země. V průběhu 19. i 20. století pro to dělali vše, co bylo v jejich silách. A koneckonců i dnes. Dalším bodem, co ovlivnilo velmi drasticky její přístup vůči Střední Americe, bylo i období studené války a strach z rozšíření červené horečky na západní hemisféru.
Pojďme se podívat na pár hodně kontroverzních zásahů USA na území Střední Ameriky:
Mexiko
Věděli jste, že více než polovina USA patřila dříve Mexiku? V 18. století se obyvatelé 13 kolonií dnešní USA začali víc a víc přesídlovat na východ za úrodnější půdou. Řídili se přitom „osudem vyvoleného národa“, který říkal, že místo, které obsadí, jim patří. Tak se začali chovat i na území Mexika - neplatili daně, nedodržovali zákony, které mimo jiné zakazovaly například obchod s otroky. Jednou tak vznikly potyčky mezi mexickou vládou a těmito přistěhovalci, a když chtěla mexická armáda nastolit pořádek, zapojila se do tohoto konfliktu vláda USA, která brala jednání Mexika jako válečný akt. Při bitvě zajali prezidenta Mexika, Santa Anu, a donutili jej k podpisu smlouvy, kde se vzdává území Texasu. Podobně to pak pokračovalo i s anexí Kalifornie, Oregonu, Nového Mexika, Utahu atd.
Panama
Spojené státy se začaly angažovat v Panamě ve spojitosti s konstrukcí panamského průplavu. Za velkorysou pomoc USA při osamostatnění se Panamy od Kolumbie, Panama souhlasila, že oblast výstavby průplavu bude spadat pod jurisdikci USA. Při první potyčce, do které byli zapojeni „Američani“, vstoupila do konfliktu vláda USA a kromě pokuty, kterou musela Panama zaplatit, byly místní policii zabaveny zbraně! O pár let později obsadila část panamského území Kostarika, Panama se proto obrátila na USA, aby vrátila policii zbraně potřebné k vyhnání Kostaričanů ze svého území. USA ale zbraně vrátit odmítla. Panamané přesto Kostaričany porazili. Její nárok na toto území však USA neuznala a dala Panamě ultimátum, aby do 60 dnů tohle území opustila a ponechala Kostarice. Víte proč? Připomeňme si, že jednou z priorit USA byl úspěch jejich firem. Na území Kostariky, a konkrétně v této oblasti, se chtěl rozšiřovat americký gigant, společnost United Fruit Company.
Guatemala – UFCO
Dokážete si představit, že vaši celou zemi ovládá zahraniční firma? To platí totiž pro většinu zemí střední Ameriky, kam expandovala United Fruit Company – americká firma u nás známá pod značkou banánů Chiquita. I když se jednalo primárně o banánovou společnost, postupně začala ovládat i služby telekomunikační, dopravní, železniční atd. a vlastnila většinu půdy. Pak to vypadalo tak, že místní farmáři neměli kde pěstovat své plodiny a museli se nechat zaměstnat od UFCO. Ti je vykořisťovali – kromě nízkých platů navíc prodávali na místních trzích vypěstované banány za mnohem vyšší cenu, než ve své domovské zemi. Častým důvodem revolucí v těchto zemích byl tedy nedostatek půdy. Prezident banánové společnosti měl mnohem větší moc než prezident země, proto jí mohl manipulovat dle toho, jak se to hodilo jemu.
Jako příklad můžeme uvést sesazení Guatemalského prezidenta Jacoba Arbenze. Ten byl zvolen jako druhý demokratický prezident země a chtěl se potýkat s opravdovými problémy země. Jeho navržený pozemkový zákon by ale uškodil United Fruit Company. Proto byl za velmi „nenápadné“ pomoci vlády USA sesazen vojensoku juntou. Tím začala temná historie této nádherné země, která skončila genocidou mayského obyvatelstva.
Z uvedených příkladů je zřejmé, že země střední Ameriky jsou zajímavé nejen svojí nádhernou přírodou a exotickými pokrmy, ale také historií. Budete-li do těchto zemí cestovat, snažte se zjistit si o těchto zemí i něco z jejich historie. Snadněji pak pochopíte jejich kulturu, zvyky, jejich utrpení a z toho plynoucí situaci, která je v těchto zemích dnes.
