Mluvíme nyní o guvernéru státu Kalifornie, filmové hvězdě a držiteli mnoha nejvyšších titulů v kulturistice, Arnoldu Schwarzeneggerovi. Dnes se o něm dá říci, že výše už jít nemůže. Dosáhl úspěchů ve sportu, který jej bavil a který mu dal vše. Slávu, úspěchy, filmové role, rodinné štěstí. Naučil jej ale také disciplíně, sebeovládání, cílevědomosti a dal mu ctižádost, která mu pomohla i k úspěchu v politice. Schwarzenegger nic z toho nepromarnil, nepropadl falešnému pozlátku slávy a dnes je mužem se šťastnou rodinou, vážený a ctěný. Mimo jiné celému světu dokázal, že kulturista není jen prázdná hora svalů, od které se nedá čekat nic jiného, než pózování před zrcadlem a na jevišti.
Bylo by asi nošením dříví do lesa, kdybychom znovu opakovali, jak malý chlapec z rodiny policejního důstojníka v rakouském Thalu přičichl k posilovně a vydal se do světa za svým snem. Ten se mu splnil v Americe, která mu dala nejen možnost kvalitnějšího a cílevědomějšího tréninku, ale také první filmové role, které mu přinesly peníze. Idolem jeho dětských let byl Reg Parker. Ten, jako první, v něm vzbudil touhu stát se špičkovým kulturistou. Když se s ním Arnold po létech skutečně setkal a spřátelil, ovlivnil tento muž i jeho další život, neboť jeho blízkost mu pomohla k získání duševní rovnováhy a naučila jej chování vůči svému okolí. Reg byl gentleman a Arnold jeho chování a sebeovládání obdivoval a napodoboval.
Jeho cestu ovlivnilo hned zpočátku poznání, že mohutná, svalnatá postava má vliv na to, jak se k vám lidé chovají. Tuto poučku si zapamatoval na celý život. Druhý poznatek, kterého se držel byl, že sport je sice krásná věc, ale není jediná na světě. Člověk musí stát pevně nohama na zemi a být připraven na to, že nemusí vždy dosáhnout úspěchu. A když se mu to nepodaří, svět se nezboří. Nesmíme to ale nikdy předem vzdávat.
I jemu se to zpočátku stávalo. Když si před soutěží Mr.Universe 1966 prohlížel fotografie svých soupeřů, pokleslo jeho sebevědomí na minimum a už předem se začal stavět do role poraženého. Po svém vítězství si slíbil, že to bylo naposledy.
Jeho cesta za slávou nebyla snadná. Vyžadovala tvrdé odříkání, nekonečnou dřinu. Arnold neuměl jazyk, musel se rychle naučit anglicky a zorientovat se v cizím prostředí tak, aby v něm nejen obstál, ale také vynikl. Měl k tomu všechny předpoklady. V roce 1983 mu bylo uděleno americké státní občanství. Jeho rakouské vazby byly již zpřetrhány, zemřel jeho otec i bratr a Arnold se přiženil do klanu Kenedyů. Se svojí manželkou se seznámil na tenisovém turnaji rodiny Kenedyových, žijí spolu dodnes a vychovávají čtyři děti – dva syny a dvě dcery. Nejstarší dceři je 19 a nejmladšímu synovi 11 let. Přesto Arnold nikdy nezapomněl na zemi, ze které pochází.
Řada Arnoldových vítězství na všech prestižních soutěžích v kulturistice je velmi dlouhá. Zmínit bychom měli ale jeho prohru, ze které se také poučil a to v roce 1969 na Mr. Olympia. Arnold se tehdy nechal vyvést z míry úchvatnými rozměry Sergio Olivy, který před ním těsně zvítězil. Arnold si tehdy přísahal, že to bylo naposledy.
Stejně jako řada vítězství ve světových prestižních soutěží je nekonečná také řada jeho filmové tvorby. Akční či komediální hrdiny ztělesnil s větším či menším úspěchem. Natočil celkem 38 filmů a určitě si každý vzpomene na Conana, Terminátora, Likvidátora, Total Recall, Běžícího muže, ale také role komediální jako Dvojčata, Junior, Rolničky, kam se podíváš nebo Policajt ze školky. Hrál s mnoha významnými herci a má mezi nimi mnoho přátel.
Jeho úspěchy v kulturistice i ve filmu se zúročily i obchodně, a to v tréninkových kazetách, knihách a časopisech s kulturistickou tématikou, ve kterých se podělil o své zkušenosti s mladými, začínajícími adepty.
Jeho image modelují i aktivity jiného druhu. V roce 1991 obdržel cenu Centra Simona Wiesenthala za podporu studie o holocaustu, podílel se na uspořádání Olympijských her pro handicapované sportovce. V roce 1997 získal také ocenění za organizování fitness víkendů, dále titul „ Nejvýznamnější kulturista 20. století “ a National Association of Teather Owners mu udělila titul „ Humanista roku “.
Ani jemu se nevyhnuly zdravotní potíže, v roce 1997 mu byla voperována umělá chlopeň, ale Arnold se rychle zotavil a dál září na kulturistickém hvězdném nebi jako hvězda první velikosti.
Aktuálně najdete na pultech knihkupectví první životopis Arnolda Scchwarzeneggera pod názvem Total Recall, která vám ukáže život Arnolda jak ho neznáte.
