Za ty první by se daly považovat mnišské hábity, které symbolizovaly chudobu a pokoru. Další se objevily mezi vojskem, aby se vojáci patřící jednomu veliteli nepobili mezi sebou.V době křížových válek měli křižáci podobný oděv označený křížem, o jednotný oděv se pokoušeli i vojáci římských legií, menší skupiny vojáků bojovaly ve stejných barvách nebo se stejným, našitým, heraldickým symbolem či šerpou podle znaku svého pána. Jednotný oděv měli většinou jen lépe situovaní bojovníci, protože si vybavení pořizovali sami. Obyčejní vojáci si to dovolit nemohli. Teprve asi ve 14 století, kdy vladaři shromažďovali velká vojska bylo nutno je odlišit a vybavovali je většinou ti, kdo chtěli válku vést.
Brzy se také zjistilo, že pořídit jednotné oblečení je mnohem levnější. Pro řemeslníky to byl dobrý obchod a tak se snažili nabízet rozumné ceny. To ostatně platí dodnes, a komu se podaří získat zakázku tohoto typu, může si gratulovat. I proto stále platí, že války jsou v podstatě dobrý obchod.
Ve vývoji vojenských uniforem brzy zvítězila praktičnost nad zdobností, zmizely prvky, které byly sice nápadné, ale v boji překážely nebo vzbuzovaly nežádoucí pozornost. My už známe vojáky v nenápadné khaki barvě a maskovacích uniformách a použité textilie musí splňovat spíše podmínky termoregulace, nepropustnosti a snadné údržby.
Vojenské uniformy vycházely většinou ze základních národních znaků a výrazných krojových prvků. Uniforma musela mít určitý charakter a musela vzbuzovat respekt. To si ostatně pamatujeme z esesáckých uniforem s lebkou a hnáty na čepici. Nošení uniformy má právě z těchto důvodů i silné psychologické dopady, protože často silně povzbuzuje sebevědomí jejích nositelů, zatímco ostatním lidem je ubírá. Není to jen uniforma policie, ale i lékařský plášť, oblečení profesorských sborů při promoci, soudcovské taláry nebo uniforma studentů Oxfordu.
Odlišení bylo hlavním důvodem, proč si, podle tohoto vzoru, začali pořizovat uniformy také hasiči, železničáři, zdravotníci, sportovci, školy, námořníci, řemeslnické cechy a další skupiny, které chtějí dát najevo příslušnost do jedné skupiny. Některé uniformy jsou praktické a hezké, jiné hraničí až teatrálností. Ta se objevuje hlavně u ostrah vládních sídel, které mají spíše reprezentovat. Často bizardní uniformy bývají provázeny i stejně bizardními ceremoniály.
Pro někoho je uniforma jen rozlišovací znak, někdo ji nesnáší a zdůvodňuje to svou nekonvenční povahou a pro jiného je uniforma přímo sexuálním symbolem. Ještě máme v živé paměti, že vojáci měli u děvčat vždy úspěch, i když o nich bylo známo, že často hledají jen rozptýlení a po skončení základní služby se vzdálí třeba stovky kilometrů. Uniforma byla ale vždy symbolem mužnosti, důstojnosti a síly a podle toho se k ní přistupovalo.
Velkou diskusi vzbudila snaha zavést školní uniformy. Pamětníci vědí, že tento nástroj sjednocení se používá v ruských školách, ale i na významných světových univerzitách. Někdo argumentuje tím, že tyto uniformy berou lidem osobnost, jejich zastánci zase poukazují na psychologické dopady třídních a majetkových rozdílů, které by se tím setřely a omezila by se i šikana. Je to složitá otázka, a je na každém z nás, aby si sám zodpověděl.
Ostatně, když se podíváme na běžnou módu kolem sebe, nenosíme vlastně také všichni uniformu, která nás řadí k určité věkové skupině. Vzpomeňme třeba na rifle nebo dlouhé vlasy šedesátých let, vyholené hlavy nebo třeba i domácí tepláky.
Foto © Depositphotos.com/id1974
