Jaká je budoucnost Vysokých Tater? Nová generace je ještě neobjevila a ta stará, pamětnická, pomalu mizí. Proč sem turisté nejezdí, bojí se snad medvědů? Snahy provozovatelů vycházejí naprázdno.
Nejsou to ještě ani dvě desetiletí, kdy byly Vysoké Tatry nejvyššími horami naší společné republiky. Po rozdělení federace sem už jezdíme jako do ciziny, i když do té, ve které se všichni snadno domluvíme. Doby, kdy byly tatranské hotely na celou zimní i letní sezónu zaplněny odborářskými rekreanty z Čech, Moravy i Slovenska jsou ale nenávratně pryč a očekávaný zájem zahraničních turistů buď rychle pominul, nebo se nedostavil vůbec.
Pro naše turisty byly Tatry atraktivním místem, které jsme navíc dobře znali. Dohnat však podmínky a servis vysokohorských středisek v evropských státech, které k tomu měly neskonale více času a peněz, nebylo jednoduché. Když se to Slovensku začala dařit, stalo se něco, co jejich úsilí zmařilo. Přírodní živly jako by se proti nemenším evropským velehorám také spikly. Nejhorší ranou byla vichřice, která totálně zlikvidovala porost v délce až 50 km. Z majestátních smrkových lesů, které zde rostly po staletí a pokrývaly horské svahy zeleným kadeřavým kobercem nezbylo téměř nic a to nic ještě k tomu napadl kůrovec. A neutěšený stav přírody, který už nemá nic společného s nádhernou scenérií TANAPu přestal přitahovat i turisty. Pohled na zkázu byl skličující.
Poloprázdné hotely sice lákají turisty na nízké ceny, ale zatím se žádný výrazný efekt neprojevil. Očekávat se dají turisté z méně bohatých postkomunistických zemí, ale ti zase budou méně utrácet. Obnova tatranské přírody bude trvat léta a bude stát hodně peněz, ale zatím to nejsou turisté, kteří by sem peníze přinášeli a státní rozpočet Slovenska je stejně napjatý, jako v jiných zemích. A tak i když Vysoké Tatry nabízejí špičkové sněhové podmínky, vybavená horská lyžařská střediska a stále kvalitnější hotelové služby, jejich majitelé stále prodělávají nebo se pohybují na samé hranici existenčních problémů. Vždyť i sami Slováci raději jezdí do sousedního Rakouska.
V létě to může být ještě horší, protože sníh poničenou přírodu zčásti zakryje. Ti, kdo sem jezdili za letní a podzimní vysokohorskou turistikou zvolí raději Alpy. Bázlivější turisty nebo rodiny s dětmi odrazují také pověsti o přemnožených medvědech, kteří se odvažují až k lidským obydlím a ztrácejí plachost. Zatím žádné setkání s nimi nemělo pro turisty dramatický dopad, ale všechno je jednou poprvé a komu by se chtělo riskovat.
Jak je vidět, Anděla na horách zde ještě dlouho nepotkáme. Obnova krásné tatranské přírody chce hodně času a potrvá, než bude vidět návrat k lepšímu. Jde jen o to, aby o tuto nádhernou lokalitu do té doby turisté neztratili zájem.
Foto © Depositphotos.com/VBaleha
