Byla to totiž neopakovatelná možnost seznámit se s tvrdou realitou života bez ochranných křídel milujících rodičů a vyzkoušet si, jak je to vlastně s tou naší samostatností? Jsme schopni ustát, že musíme často na slovo poslouchat lidi, se kterými bychom se normálně v životě ani nepotkali, být ukáznění, schopní podřídit se kolektivu a potlačit své touhy a potřeby? A jak jsme na tom s fyzičkou?
Muži byli tehdy vlastně ve střehu po celý aktivní život, protože i po absolvování základní vojenské služby mohli být kdykoliv povoláni na vojenské cvičení.
Dnes již není základní vojenská služba povinná, máme profesionální armádu, ve které je jen ten, kdo chce a pro koho je toto povolání zajímavé. Tato profesionální armáda má ovšem také své aktivní zálohy, které podléhají určitému režimu a musí být připraveny se do obrany zapojit. Útvary aktivních záloh vznikly v roce 2002 a jsou evidovány ve všech krajích republiky.
Jsou to dobrovolníci, kteří mají vojnu jako svého koníčka a několik týdnů v roce věnují organizovanému výcviku pod vedením instruktorů, který je stejně náročný, jako u profesionální armády. S těmito útvary se totiž počítá pro případ potřeby jako s doplňujícími složkami profesionální armády zejména v době ohrožení státu. Můžeme se s nimi ale také setkat při likvidaci živelních pohrom a katastrof, hlídání objektů a dalších činnostech. Jedná se vlastně o obdobu složek profesionálních a dobrovolných hasičů.
Dobrovolníci aktivních záloh mají uzavřeny smlouvy na dobu tří let s možností dalšího prodloužení a po uzavření smlouvy musí absolvovat základní výcvik. Poté se každoročně účastní vojenských cvičení. Dobrovolníky se mohou stát jak muži, tak i ženy.
Odměna za tuto službu je pouze symbolická. Proč to tedy vlastně tito lidé dělají. Podmínky jsou zde náročné, výcvik je přísný a kdo chce vydržet, musí makat hodně tvrdě. S dřívějším cvičením záložáků se to nedá vůbec srovnat.
Přesto je o tuto službu poměrně velký zájem. Důvody jsou různé. Hra na vojáky, vlastenectví, potřeba upevnit si fyzičku, dobrá parta kamarádů, touha stát se profesionálním vojákem, snaha cosi sobě i svému okolí dokázat, potřeba "chlapství", které se z naší společnosti postupně vytrácí, odreagování psychicky náročných profesí a mohli bychom hledat dále. Oficiální počty členů aktivních záloh nejsou nikde zveřejňovány, ale přesto má jistě každý dobrovolný voják své vlastní důvody.
Pro mužskou populaci je to ale určitá jistota, že se nebude v budoucnu skládat jen ze změkčilých vyznavačů virtuálních počítačových her, ale že se stále budou vyskytovat takoví muži, kteří dokážou obstát i v tvrdé realitě, budou šikovní, obratní a schopní se postarat nejen o sebe, ale i o své blízké.
Velmi hřejivý je ovšem pocit, že se mezi námi stále vyskytují lidé, kteří dělají něco nejen pro peníze, ale i pro jiné, důležitější hodnoty, které je naplňují, a které jsou schopni předávat dál.
Foto © Depositphotos.com/ Craig Robinson
