Kdy a jak jste se poprvé potkali?
V: Kolem rallye se pohybuje stejná skupina lidí. V roce 1997 mě s Pavlem seznámil jeden náš společný známý. A já jsem pak Pavla oslovil, když jsem hledal navigátora na sezónu 2001/2002.
Proč jste si vybral právě Pavla?
V: Pavel je o pět let mladší než já, což není takový rozdíl. A já jsem k sobě chtěl někoho, s kým bych na tom byl věkově podobně.
P: Potkávali jsme se už od toho roku 1997, takže jsme se tak trochu i znali, proto jsem na nabídku kývl a šel do toho s Vojtou.
Co prohloubilo vaše přátelství?
V: Určitě to, že jsme spolu začali závodit. Protože v tom autě sedíte dva, na rozdíl od závodů na okruzích nebo závodů do vrchu. Je to primárně o jezdci a navigátorovi, kteří spolu musí hodně dobře spolupracovat. My jsme s Pavlem měli už od začátku stejný pohled na věc a takovou zdravou ambici. Pavel je navíc mechanik a pro mě bylo vždycky důležité mít vedle sebe někoho, kdo si s autem dokáže poradit i během závodu, když se cokoli stane. Jezdil jsem taky se spolujezdci, kteří mechanici nebyli, ale když se vyskytnou technické problémy, musíte v průběhu třeba skončit, protože si s tím nedokážete poradit.
P: Jako posádka rallye jste spolu v podstatě pořád. Když trénujete a pak i při závodech jedete spolu a je dobré, když jste naladěni na stejnou vlnu a máte si navzájem co říct.
Zažili jste spolu vážný incident, jak to probíhalo?
V: Stalo se to v roce 2003 během noční etapy Rallye Příbram. Vedli jsme a jako takové varování jsme tam na začátku trefili nějakou zídku. Ale já jsem neubral a v jedné části jsme vylétli ze silnice do lesa, kde jsme se obrátili na střechu a auto navíc opřeli o strom na straně spolujezdce, takže u Pavla to bylo všechno zmačkané. Měl jsem problém se vůbec dostat ven, nakonec se mi to podařilo skrz rozbité zadní sklo a v tu chvíli jsem viděl, že z nádrže v kufru teče benzín. Bylo to opravdu štěstí, protože kdyby benzín vytékal na rozpálený výfuk, tak by to chytlo hned. Na autě ještě svítila nějaká světla, takže jsem musel rychle vlézt zpátky a vypnout hlavní elektrický vypínač, ale tím pádem byla všude tma. Auta, která projela kolem, nás vůbec neviděla. Pak nás našlo pár lidí s baterkami a s jedním člověkem jsme Pavla vytáhli z auta, i když to bylo hodně riskantní, protože jsme nevěděli, jestli nemá poškozenou páteř. Ale pořád by to bylo lepší, než kdyby to auto začalo hořet a on by v něm zůstal uvězněný.
P: Já si z toho nic nepamatuju, probudil jsem se až v nemocnici. Skoro rok jsem nemohl hýbat s pravou nohou. I přesto jsem chtěl u závodění zůstat, ale doktoři mi řekli, že kdyby se něco podobného opakovalo, tak by to už nemuselo dopadnout tak dobře. Takže teď připravuju závodní auta pro Vojtu.
V: Abych pravdu řekl, nevím, jestli bych u závodění zůstal, kdyby se Pavel nevyléčil a měl nějaké vážné následky.
Bez čeho by se vaše přátelství neobešlo?
V: Bez důvěry. Má to dvě roviny. Pavel mi chystá auto a ví, že to musí být na 100 % připravené pro každý závod. Jedná se i o věci, které se týkají bezpečnosti a nad kterými bychom mohli mávnout rukou, ale vždycky věřím tomu, že auto je v nejlepším stavu. A za druhé se v tomto sportu točí opravdu hodně peněz a já Pavlovi věřím, že peníze na přípravu aut vynakládá účelně.
Jste v něčem úplně stejní?
V: Spíš se doplňujeme. Díky tomu nám také náš společný tým funguje už jedenáctým rokem. Pavel je ten aktivní co se týče mechanické práce, v montérkách je skoro pořád a doma moc času nestráví. Já mám zase na starosti veškerou organizaci a shánění finančních prostředků, aby nám to fungovalo.
Čím jste se navzájem nejvíc překvapili?
V: Pavel mě nejvíc překvapil tím, že si „narazil“ moji spolujezdkyni. A asi nejenom mě. Nejdřív nesměla ani pod náš servisní stan, jen do uctivé vzdálenosti. Když se mnou začala závodit, tak ji vzal na milost tak po půl roce. A pak najednou tohle… Tichá voda břehy mele.
Lezete si něčím na nervy?
P: Vždycky mu hrozně dlouho trvá, než se zabalí. Pytlíček do pytlíčku a taštička do taštičky…
V: Já bych s ním nemohl mít pokoj v hotelu, když jsme na závodech. Jsem horší než některý ženský, mně to ráno trvá minimálně 40 minut… Překvapuje mě, že Pavel neřekl, že mu vadí, že všude jezdím pozdě.
P: Na to už jsem si zvykl.
Dáváte si před závodem čokoládu?
V: Potřeboval bych, aby někdo vymyslel nějakou, která se nerozteče. Cokoli si do toho závoďáku dám, hned se mi rozteče… Čokoládu mám jinak moc rád, ale ne samotnou. Spíš si dám nějaké čokoládové tyčinky, takže třeba Milka s Oreem nebo se sušenkami mi moc chutná.
Proč jste rozhodli zapojit se do projektu Milky – Dvojnásobně neodolatelní?
Důvodem pro spolupráci bylo to, že mnoho fanoušků motorsportu tento příběh o naší havárii a Pavlově léčení vlastně nezná, takže jsme si řekli, že díky této kampani ho budeme moci odvyprávět více lidem...
Jeden volant, dva závodníci
Rallye neboli automobilové soutěže se na rozdíl od jiných disciplín motoristického sportu konají na běžných komunikacích s různým povrchem – asfalt, šotolina, sníh a tak jsou rallye nejuniverzálnější motoristickou disciplínou. Na rozdíl od jiných disciplín jsou při rallye v závodním voze vždy dva členové posádky – jezdec a navigátor neboli spolujezdec. Úspěch závisí na obou členech této dvojice. Spojovací etapy se odbývají na otevřených komunikacích, kde musejí účastníci dodržovat všechny dopravní předpisy. Posádky jsou povinny přijet na minutu přesně do časové kontroly, rozhodující pro výsledek jsou pak zejména úseky uzavřené pro běžný provoz, neboli “rychlostní zkoušky”. Tady se elektronicky měří čas průjezdu od pevného startu do letmého cíle s přesností na jednu desetinu sekundy a jednoduše jde o to, projet tyto úseky co nejrychleji. Součet časů ze všech měřených úseků a penalizací z časových kontrol určují výsledek. Zúčastnit se mohou speciálně připravené automobily, zařazené do jednotlivých tříd.
Subaru Impreza, které řídí Vojta a Pavel, patří do třídy produkčních vozů. V letošním roce se Vojta účastní šampionátu Mistrovství Evropy v rallye, ve kterém je pro produkční vozy vypsáno mistrovství ERC-2 a v současné době v polovině mistrovské sezóny tento šampionát vede.
Vojta
Miluje svou ženu a dvě dcery, jízdu na limitu a úspěch na závodech. Nesnáší arogantní řidiče a nesplněné sliby. Šílí z nefunkční klimatizace v autě a čekání. Na Pavlvi má nejraději jeho spolehlivost a inteligenci.
Pavel
Miluje svou přítelkyni, auta a dobrou společnost. Na Pavlovi má nejraději, že je vždy o krok napřed, a jeho oddanost rallye. Nesnáší všeználky, nedochvilnost a zákeřnost.
