Příprava sama o sobě není těžká a stačí k ní jen málo surovin - žloutky, cukr, vejce, mléko, smetanu a třtinový cukr. Nejprve by se měla předehřát trouba na sto padesát stupňů. Suroviny se smíchají ve větší misce a přelijí se do speciálních zapékacích mističek, jenž půjdou na pekáč do trouby. Peče se až do úplného ztuhnutí, zhruba něco okolo hodiny. Po upečení se nechá vše vychladnout a vloží do lednice. Před podáváním se pak rozpálí gril na nejvyšší možnou míru a vršek se posype třtinovým cukrem. Následně se zprudka griluje, dokud se cukr nerozpustí a nezkaramelizuje, pak se hned podává. Klasikou při přípravě ve Francii ovšem není způsob karamelizace cukru pod grilem, ale plamenem speciální lampy.
Tuto sladkost přejalo mnoho dalších zemí, které jí vtiskly několik odlišností.V Katalánsku například připravují crema catalana s tím rozdílem, že je navíc ještě ochucený citronem a skořicí.
V restauracích si můžete objednat různé příchutě - vanilkový, čokoládový, kávový, likérový a tak dále. Mnohokrát se stává, že povrch créme brulée se obloží ještě ovocem. I způsob přípravy se někdy odlišuje, nově používaná technika je ve vodní lázni, ale dělají se i tzv. light receptury. Obvykle to spočívá v tom, že se smetana vymění třeba za nízkotučné a sušené mléko, přídavek želatiny, škrobů, a to jak klasických, tak i různých bramborových, kukuřičných, klidně i za pomoci lněného semínka. Prostě moderní doba zasáhla i tuto tradiční francouzskou lahůdku, ale co si budeme povídat – klasika je klasika.
Foto © Depositphotos.com/haveseen
